Budovatelské písně

Vpřed, soudruzi, směle

Pod rudou hvězdou na přelomu 40. a 50. let

 

Skutečná a opravdová krize nenastala ani tak za fašismu, ale až s dlouho připravovaným komunistickým pučem v roce 1948. Komunisté okamžitě všem sebrali a zabavili jejich podniky a znárodnily je. Všecky nahrávací gramofonové firmy samozřejmě zanikly také a veškerá hudební produkce patřila nově vzniklému národnímu podniku Supraphon. Doba od konce 40. let až do poloviny 50. let tvoří na naší scéně jakési temné, prázdné místo, kde snad kromě nahrávek Rudolfa Cortése či orchestru Karla Vlacha prakticky nebylo  nic moc co poslouchat. Toto období je jakousi mezerou a předělem mezi érou swingu a nástupem nové generace a moderního popu. Zatímco  v západních zemích vývoj pokračoval nerušeně dál a éra swingu poklidně doznívala (případně už se objevovali rockové skladby), u nás nastala katastrofa, neboť KSČ swing rázně ukončila jako kapitalistickou manýru.O situaci na Slovensku ani nemluvě, neboť tam vývoj stále jen začínal a byla to stále zaostalá zemědělská země, kde  ještě donedávna neexistoval ani filmový průmysl.

Zatímco válkou těžce postižené západní Německo se v této době již vzpamatovává neuvěřitelně rychle a vstává z popela, u nás dochází k pravému opaku – Československo se rozpadá v popel. V zemi, která byla z velké části dopadů války uchráněna a zůstala zachována nastává hluboký úpadek. A to navzdory úderníkům, masivní agitaci a neustále snaze plnit pětileté plány. Země se dostává na pokraj hospodářského bankrotu a jediným řešením je pro komunisty tak provést „měnovou reformu“ během které  všechny občany hromadně okradli o velkou většinu jejich úspor a hodnoty jejich majetků. Co tehdy soudruzi dokázali – to snad ani není pravda.

Pokud se týká hudebního repertoáru, vznikly už předtím nesmyslné komise, které přísně hlídaly, aby hudba sloužila pracujícímu lidu a nedostalo se do nic závadného. Vše co jen trochu zavánělo ‚buržoazními manýry‘ bylo zakázáno nebo postupně, ale důrazně utlumeno. Mnoho umělců, pokud neodešli do emigrace, bylo pozavíráno a vězněno (R. A. Dvorský) či alespoň jim byla zakázána umělecká činnost či byli donuceni zpívat jinou hudbu nebo vykonávat dělnické profese (I. Zemánková, J. Salačová). Naopak téměř povinné byly politické masové budovatelské písně oslavující světlé zítřky, práci pro vlast a stranu a z rozhlasu nebylo možné slyšet nic jiného.

Toto byly asi největší ‚hity‘: Píseň kombajnistů, Píseň práce, Píseň o Fučíkovi, Kupředu – zpátky ni krok, Píseň práce, Píseň proudových stihačů, Píseň Leninské výzvy, Píseň rudých námořníků, Píseň rudých sportovců, Rudý prapor, To je strana, Vpřed soudruzi směle a mnohé další šlágry, především hit největší – komunistická Internacionála, která se stala hymnou komunistů. Možná málo kdo z nás později narozených si asi už dnes dokáže takovou dobu představit. Jiné žánry – kromě folklóru, který byl naopak komunisty podporován a nezřídka využíván k propagandě režimu a světlých radostných zítřků, prakticky neexistovaly nebo byly vytlačeny mimo hlavní proudy.

Netřeba ani dodávat, že interpretů populární hudby bylo tehdy u nás snad ještě méně, než ve dvacátých letech. Obrat přišel až s nástupem nové generace a nového stylu na začátku šedesátých let. Dáme si alespoň jeden top hit za všechny. Jako ukázka myslím, že to stačí.

Jedním z mála, kdo hon na čarodějnice přežil, byl tehdy ještě stále začínající Rudolf Cortés, ovšem už v tu dobu velmi populární. Jednoznačně preferována byla však lidová hudba, folklór jako radostná oslava života a zejména ony masové, budovatelské písně.

Po smrti tak velkých soudruhů jakými byli Klement Gottwald a J.V. Stalin byl swing již znovu tolerován, zejména u ideologicky přizpůsobivých či ideologicky spolehlivých interpretů a teprve pak se začíná celková atmosféra trochu uvolňovat. Větší uvolnění přichází ale spíše až s úspěšnou výstavou Expo 1958, kdy se naše kultura i ekonomika již zmátořila z nejhoršího.

Legendy počátků komunismu

Rád bych vám tady samozřejmě uvedl  nějaká jména, ale bohužel mě nenapadá žádné, jaká významná legenda v této době začínala.