Éra šlágrů
Střední proud v 70. letech
Doba šlágrů, estrád a festivalů
V závěru šedesátých let se celý ten bouřlivý rozvoj písniček malých divadel ustálil a usadil. Dal vzniknout pozdějšímu stylu hudby, kterému se pro jeho masové rozšíření a popularitu začalo u nás říkat „střední“ nebo proud, který byl u nás zároveň také ten hlavní. V době tzv. normalizace se mu ale u nás říkalo „střední“. Téměř se jedné dekády za Amerikou se i u nás již začalo běžně nahrávat stereo a začaly vycházet LP desky s populární hudbou. Skončila tak definitivně nejslavnější éra malých hudebních divadel, éra singlů, „písniček pro všední den“ a hledání nových talentů – doba na tyto talenty více, než úrodná, aby začala zlatá éra šlágrů – nebo-li „doba šlágrová“. A to nejen u nás, ale po celé Evropě a dokonce částečně i v Americe, kterou ovládal soul a postupně již disco.
I když hlavním rysem normalizačních let byla i nás jinak šedivá průměrnost, v níž se generace květinových dětí 60. let již smířila s politickým vývojem, život šel dál. Nebylo kam spěchat, nebylo čeho dosahovat. Hlavními náplněmi volného času byl hlavně útěk na chalupu či chatu, víkend co víkend hromadný úprk z měst. Střední proud dominoval od konce 60. let, po celá sedmdesátá léta, která byla stále ve znamení nejrůznějších festivalů, nicméně v určité podobě přetrvával i v době diskoték, až do svého rozpadu v 90. letech, kdy jeho místo u nás prakticky zaujal muzikál.
Oficiální proud a underground
Dokonce ještě dnes po tolika letech občas slýchávám, jak někteří „hudební odborníci“ hudbu 70. a 80. let nazývají jako „normalizační pop“ nebo „socialistickou“ ve snaze vyjádřit svůj kritický odstup k ní nebo dokonce i opovržení, že jsou toho názoru, že vše co v té době nebyl underground nebo menšinové žánry, byl jakýsi póvl. Je to ale samozřejmě pouze jejich zaujatý pohled, ve kterém se dívají na hudbu pouze ze svého hlediska milovníka undergroundu a odpůrce komunistů.
Spojování politických termínů jako normalizace či socialismus s hudbou jsou samozřejmě nesmysl a nic takového neexistuje (snad s výjimkou několika málo dnes už dávno zapomenutých a bezvýznamných politických zpěváků, kteří se „prosadili“ skutečně jen díky tehdejšímu režimu). Bylo by také zajímavé vědět, co považují takto smýšlející kritici za hudbu „západního střihu“? Co je to ona západní kvalita? Kromě lepších hudebních nástrojů mě totiž vůbec nic jiného nenapadá… Lepší skladatelé, autoři, interpreti? Podle mého, na to, jak malá země jsme a v jaké době jsme žili, jsme toho dokázali dost. Nejen zpěváci populární hudby, ale všichni, kdo chodili do práce a platili daně tak umožňovali, aby socialistická republika fungovala a aby režim nepadl.
Kdybychom se však všichni stali disidenty nebo se odmítli podílet na chodu země, jistě by padl. Tedy samozřejmě, pokud by se tehdy k odporu zapojili i oni, místo slov a gest. Ovšem přiznávám, že já se na tuto dobu dívám jako přítel hlavního proudu, kterému underground nic neříkal a neříká. Politický folk, protestsongy, ani hardrock, punk či metal jsem nikdy neměl rád. A nikdy jsem nepatřil k disidentům, ani komunistům. Respektive moji bezpartijní rodiče, kteří se prostě jen snažili proplouvat, bavit a žít v rámci možností – jako drtivá většina ostatních. Já sám jsem tehdy ještě hudbě moc nerozuměl – respektive vůbec.
Faktem je, že v době tzv. normalizace vzniklo u nás nespočet krásných skladeb a spoustu skvělých interpretů u nás v té době zpívalo – navzdory nepřízni doby. Pravda, nebylo jich možná tolik, jako dnes, zato kvalita byla naopak v koncentrovanější, méně naředěné kvalitě. Dokonce bych řekl, že mnoho českých cover verzí „západních hitů“ je lepších, než originál. Navzdory tomu, že éra politické normalizace byla doba šedi, lidé si udrželi smysl pro humor i kreativitu, což přinášelo pestré barvy do jinak nudného života.
Politický režim u nás v době normalizace už rozhodně neměl nějaký zásadní vliv na kvalitu naší populární hudby v oblasti hlavního proudu. Čemu dopomohl bylo snad jen to, že vznikalo více českých verzí cizích hitů, než by tomu bylo normálně, protože hudba ze západu nebyla tak snadno dostupná. To ovšem naši scénu nijak nepoškodilo, snad kromě toho, že se naši interpreti nemohli prosadit ve větším měřítku také na západě. Na druhou stranu je třeba říct, že mnozí o to ani nestáli, stejně jako o to mnozí nestojí ani dnes. Je ale nepochybné, že v dobách kdy kulturní výměna byla stejně žádaná jako byznys by se mnoho našich hudebních na západě velmi dobře prosadilo – kdyby neexistovala železná opona. Řekl bych, že tehdy by to bylo dokonce jednodušší, než dnes, kdy jsou hranice volné.
Prosadit se v zahraničí totiž znamená nejen mít štěstí na lidi, ale také být schopen opustit specificky malý český vkus a přizpůsobit se tomu cizímu nejen jazykově, ale i hudebně – ať už v dotyčné zemi nebo globálně, nejlépe s americkým hudebním stylem. Ostatně zřejmě ten mají na mysli ti, kdo mluví o západním hudebním střihu. Jenže střihů je mnoho a to dokonce i těch „západních“… Tak jako každý národ má vlastní kulturu, dokonce i dnes, v době globalizace. Bez ohledu na politický režim existovaly v každé době kulturně hodnotná díla, stejně jako umění, které se za něj pouze vydávalo. Za socialismu i za kapitalismu. V tom se podle mého názoru minulost a současnost nijak neliší.
Japonské rádio Crown s magnetofonovým kazetovým přehrávačem v obchodech Tuzex v polovině 70. let
Nelze rozhodně říct, že díky tehdejšímu režimu u nás to byla doba nějakého kulturního úpadku. Došlu pouze k tomu, že undergroud byl potlačen, zatímco na západě se mohl svobodně projevovat. To byl prakticky jediný rozdíl mezi naší a západní hudbou. Jinak se, i přes tehdejší omezené možnosti, česká kultura rozvíjela na plné obrátky. Zkrátka hudba 70. a 80. let je stále aktuální. A nejen hudba, ale např. i film, neboť kinematografie byla v mnoha směrech rozvinutější a plodnější než dnes (kdy nejen že chybí nápady, ale často i peníze). Tehdy vznikaly i u nás často ty nejkrásnější melodie – šlágry, kdy autoři jen sršeli nápady a sypali je z rukávu… Minimálně až do poloviny 70. let. Koncem 70. let pak začíná pronikat do hlavního proudu pop music výrazně rytmičtější styl disco.
Legendy
Petr Spálený (1944)
Amatérky se prosazoval od pol. 60. let, největší popularity dosáhl na přelomu 60/70 let, kdy měl mnoho dodnes úspěšných hitů (Plakalo bejby, Dáma při těle, Kdybych byl kovářem). Poté jeho popularita klesala, až na přelomu 70/80 let však přišel ještě menší dočasný comeback. Větší přišel až v pol. 90. let, kdy opět více účinkuje a nahrává nové písně.
oficiální web P. S.
Naďa Urbánková (1939)
Jedna z našich nejúspěšnějších zpěvaček konce 60. let a první pol. 70. let. Prosazovala se postupně už od zač. 60. let, velmi často i jako herečka. Popularitu si držela až do konce 70. let. V letech 1972-1976 byla dokonce českou Zlatou slavicí.
oficiální web N. U.
Hana Zagorová (1946)
Jedna z našich nejoblíbenějších zpěvaček vůbec. Jako profesionál začala nahrávat v roce 1966 a v roce 1968 i první hity (Bludička Julie, Gvendolína). Pak se na několik let odmlčela, aby se vrátila v pol. 70. let na scénu se vším všudy. Její popularita šla rychle nahoru, až se v letech 1977-1985 stala na několik let nepřetržitě Zlatou slavící a předběhla dokonce i H. Vondráčkovou. Pak ale stejně jako jí, klesala. Zatímco comeback Heleny na přelomu století byl zcela mimořádný, u Hanky nebyl ani zdaleka tak výrazný. Přesto ale i ona zaznamenala zvýšený zájem a stále úspěšně vystupuje.
oficiální web H. Z. | club H. Z. | fan web H. Z. | fan web 2 H. Z. | fan web 3 H. Z. | fan web 4 H. Z.
Michal Tučný (1947-1996)
Bezesporu největší postava české country scény. Začal zpívat už koncem 60. let se skupinami Plavci a Zelenáči, těšil se velké popularitě až do svého předčasného odchodu a písně v jeho podání jsou aktuální stále. Vystupoval mnohokrát i v zahraničí.
fan web M. T.
Jiří Korn (1949)
Jeden z našich nejvýznamnějších interpretů 70. a 80. let, zpěvák, taneční, herec, šoumen. Prosazoval se výrazně už od konce 60. let se skupinou Rebels, od začátku 70. let se také výrazně prosadil v NDR. Sklízel mnoho úspěchů na mezinárodních hudebních festivalech a jako jeden z mála představitelů domácí scény účinkoval také na západoevropských pódiích se žánrově velmi pestrým repertoárem. Od 90. let jeho popularita poklesla, avšak úspěšně vystupuje dodnes.
oficiální web J. K.
Marie Rottrová (1941)
Patří už stabilně a dlouhodobě mezi naše nejoblíbenější zpěvačky. Jako amatérka se snažila prosazovat už od začátku 60. let, avšak uspěla až na jejich konci. Prvními jejími superhity byly začátkem 70. let písně královny polské pop-music M. Rodowiczové (Jedou vozy, Markétka, Kůň bílý). Její popularita kulminovala začátkem 80. let (Ten vůz už jel), od té doby začala mírně klesat, avšak vystupovala velmi úspěšně až do ukončení své umělecké kariery, které oznámila v roce 2011.
oficiální web M. R. | fan web M. R.
Věra Špinarová (1951)
Jedna z našich nejúspěšnějších zpěvaček první pol. 70. a ještě pak první pol. 80. let., s velkým hlasovým rozsahem. Zpívala už od roku 1966 ve skup. Flamengo. Přestože svá vrcholná období má již dávno za sebou, stále vystupuje a je oblíbená. Jejím nejhranějším hitem je bezesporu píseň Jednoho dnes se vrátíš.
oficiální web V. Š.
Karel Zich (1949-2004)
Dostal přezdívku český Elvis Presley svým blízkým vztahem k rock’n’rollu, k Elvisovi, blízko měl však i ke spirituálům. Své první a největší hity nahrál v první pol. 70. let (Alenka v Říši divů, Máš chuť majoránky), prosadil se však výrazně i v 80. let, k jejich konci jeho popularita šla už dolů. Příležitostně vystupoval však až do svého předčasného odchodu v polovině prvního desetiletí. Také jeho muzika je stále aktuální a mnoho jeho písní patří do zlatého fondu české oldies.
oficiální web K. Z. | fan web K. Z.
Petra Janů (1952)
Vl. jménem Jana Petrů, jedna z našich nejúspěšnějších zpěvaček, s velkým hlasovým rozsahem, který však zpočátku nebyl nijak velký a ani její výkon nijak přesvědčivý. Prosazovala se jako rockerka teprve postupně v 70. letech a její vzestup přišel až v roce 1977, záhy na to se stala Stříbrnou slavicí (1979). Během celých 80. let patřila k našim nejoblíbenějším zpěvačkám (Už nejsem volná, Říkej mi, Moje malá premiera). Po revoluci však její popularita začala klesat, až se vytratila ze scény. Před Lucií Bílou patřila od dob Evy Pilarové ke zpěvačkám s největšími pěveckými schopnostmi. fan web P. J.
Další zpěváci
např. Jiří Štědroň, Petr Ulrych, Jiří Schelinger, Jiří Štědroň, Aleš Ulm, Hana Ulrychová, Miluše Voborníková, Martha a Tena, Zdenka Lorencová, Bob Frýdl, Jitka Molavcová, Valerie Čížmárová, Petra Černocká, Jana Robbová, Jana Kociánová, Pavel Bartoň, Karel Černoch, Jarmila Gerlová, Vlasta Kahovcová, Jan Spálený