Konec swingové éry

Přelom 50. a 60. let

Pozdní swing a počátky moderního popu

 

Rudolf Cortés

Teprve po odeznění nejkritičtějšího období od smrti největších soudruhů, kdy jejich horké hlavy trochu vychladly, se během druhé poloviny padesátých let opět začal zvětšovat prostor pro swingovou hudbu, která již ale nabyla podstatně klidnější podobu. Hlavním představitelem a také nejoblíbenějším zpěvákem 50. let byl Rudolf Cortés, který začal vystupovat už začátkem čtyřicátých let. Konec dekády přinesl už závan uvolnění a skutečný návrat ke swingu, přestože jeho doba končila. Byla to éra nejen Rudolfa Cortése, ale už i Milana Chladila, Jiřího Poppera, Yvetty Simonové, Jiřího Vašíčka či Richarda Adama.

Přestože swingová éra v Americe doznívala a mizela už od konce druhé světové války, u nás tomu bylo nejméně až o dlouhých deset let později, takže tito zpěváci začínali v dobách, kdy byla moderní populární hudba u nás stále v plenkách a hlavní proud stále ovládaly mohutné barytony a unavený, usínající swing se svými pomalými a uspávacími melodiemi. Rozhodně nešlo ještě o žádný odvážný rock, ten v médiích ovládaných komunistickou stranou neměl místo a byl zapovězen. Pokud si někdo chtěl poslechnout Elvise nebo třeba i jiné nerockové zpěváky z nepřátelských zemí, musel si  naladit nekvalitní příjem rádia Luxembourg nebo si shánět na černém trhu od překupníků gramofonové desky za velmi vysoké ceny.

Swing už jen dozníval v poklidné a hodně ospalé, unavené formě – až do začátku 60. let. A nejen u nás, ale v částečně i jinde v Evropě, přestože v Americe již byl dříve za zenitem a stále více se zde prosazoval rokenrol a poté současně twist, který se z něho vyvinul. Konec padesátých let přinesl vedle uvolnění i to, že na černých trzích bylo možné dostat i desky s aktuálními americkými hity (i když velmi draze). Přesto stále nic nenasvědčovalo tomu, že by měla přijít nějaká opravdu zásadní změna. Tušit mohli něco snad jen návštěvníci klubů a tehdy populárních tanečních kaváren (mimochodem např. v Polsku dodnes běžných), ve kterých se hrál časem i odvážnější repertoár. Hrát ho v médiích bylo sice nemožné, nicméně v klubech to nebylo zakázané.

Pokoušel se o to i Jiří Suchý a někteří další, ale popravdě řečeno – našim zpěváků rock and roll většinou nikdy moc nešel. Pochopil to i Suchý a brzy přešel na zcela jiný repertoár – tzv. písničky pro všední den, které se staly hity malých hudebních divadel. Sám Suchý takové divadlo založil v roce 1959 a dostalo jméno Semafor – SEdm MAlých FORem. Karel Gott v této době koncem 50. let začínal jako kavárenský zpěvák v Praze také s převzatým americkým repertoárem, i když většinou ne přímo rockovým. I on si ale svůj vlastní repertoir vybudoval až teprve v divadle Semafor, poté, co se seznámil se Suchým a ten mu nabídl angažmá. A také až tehdy se stal celostátně slavným a populárním. V této době byl také silně ovlivněn jazzem, starým americkým country, tradicionály a muzikálem.

Je tak trochu smutným faktem, že písně konce 50. let se už dnes nehrají a v rádiích běžně slýcháme až nahrávky ze 60. let. Proč tomu tak u nás je, těžko říct. Možná je to zažitý zvyk.V Německu žádný takový odstup neexistuje. Tam se běžně hrají německé šlágry z 50. lete a i starší – nikdo to zde přitom nepokládá za vykopávky.Možná máme my Češi nějakou brzdu, strach nebo komplex vracet se příliš hluboko do historie.Mnohé pomalé písně z doznívající swingové éry by si to určitě zasloužily a mnohdy i ty starší. I v Čechách se takové nahrávky najdou. Jméno Jiřího Suchého zná dnes každý, ale jména jako Vašíček, Adam, Cortés, Salačová, Popper a další, už jen málokdo. Tito zpěváci jsou neprávem poněkud zapomenutí. Nedávno jsme na supraphononline.cz se zájmem poslouchal alba právě Jiřího Poppera a byli jsme překvapen, kolik písní vůbec neznáme a jaké pěkné skladby měl.

V 50. letech se u nás začaly postupně stále častěji vedle dosud standardních těžkých a křehkých šelakových desek vydávat konečně již i vinylové desky. Repretoir s populární hudbou ovšem vychází až do poloviny 60. let pouze na těch malých – singlech – tady zaostáváme nejméně 10 let za USA či Západním Německem, podobně jako v technice nahrávání ve stereo záznamu. Tedy pokud se srovnáváme s nejvyspělejšími zeměmi.

Nedá se totiž říci, že bychom byli velká výjimka – i mnohé západní země měly velké podobné zpoždění za Amerikou a Západním Německem. A dokonce jsme nebyli výjimka ani pokud jde o zpoždění v nástupu rocku – ani mnohé západní země jej nepřijímaly nijak rychle, přestože mohly a neměli žádná politická omezení. Nelze samozřejmě vždy vše klást za vinu politice, vekou roli hraje i vkus a rozdílná kultura. Jak by se naše populární hudba vyvíjela, kdyby neexistovaly komunistické restrikce, ať už v padesátých letech nebo za normalizace a kdyby byla naše scéna stále vystavena konkurenci ze zahraničí? Tady samozřejmě lze jen spekulovat – možná ale dost podobně.

Poslechněme si opět několik ukázek z doznívající slavné swingové éry. Nechybí Jiřina Salačová, Allanovy sestry, Jiří Vašíček a Rudolf Cortés – největší hvězda 50. let. Výběr z konce 50. let je již dost velký a je těžké vybrat ty nejzajímavější. Mohli bychom ještě přidat krásné písně Jiřího Poppera, Richarda Adama, první nahrávky začínající Yvetty Simonové nebo Milana Chladila. Bylo by co poslouchat… Tak alespoň malá ochutnávka těch krásných uspávacích písní, které byly tehdy populární, než přišel Jiří Suchý, Waldemar Matuška a další „hudební revolucionáři“.

  1. Tak já nevím (1953) Jiřina Salačová 3:19
  2. Nelly Gray (1954) Rudolf Cortés 1:42
  3. Kristýnka (1955) Jiří Salač 1:23
  4. Plují lodi do Triany (1955) Jiřina Petrovická 0:54
  5. Vaya con dios (1955) Sestra Allanovy 3:22
  6. Tina Marie (1957) Richard Adam 0:44
  7. U nás jaro nekončí (1958) Milan Směták 1:24
  8. Sedm vrchů, sedm moří (1958) Věra Benešová, Pavel Benš 0:50
  9. Pohádková země (1958) Jiří Vašíček 0:33

Legendy

Vlasta Průchová (1927-2006)

Vlasta Průchová

Další velmi významná postava 50. let se silnými jazzovými aspiracemi. S vystupováním začala ještě během studií na vysoké škole v roce 1946 se školní amatérskou skupinou, koncem 40. let již byla hvězdou v pražském Pygmalionu. V roce 1953 přijala angažmá v pražské Alhambře, kde zpívala hl. americké šlágry, český repertoár měla až později, kdy zpívala také v kavárně Vltava vedle začínajícího Karla Gotta. V pozdější době se těžiště její tvorby přesunulo především k jazzu.

Richard Adam (1930)

Richard Adam

Jedna z největších hvězd české pop-music končící éry swingu a nástupu nové generace. Prosazoval se postupně od začátku 50. let, největší oblíbenosti dosáhl na přelomu 50. a 60. let. Nahrál na 330 písní, mezi nimiž byly takové hity, jako Příliš mlád, Příběh naší lásky a především Tina Marie, které se prodalo v SSSR více než 1 milion singlů.

Jiří Vašíček (1933)

Jiří Vašíček

Snad nejvýznamnější zpěvák přelomu 50/60. let, v období končící éry swingu a nástupu nové generace, kdy jeho popularita dosáhla vrcholu. Zpíval amatérsky už od poč. 50. let, od 1956 jako profesionál.

Milan Chladil (1931-1984)

Milan Chladil

Jeden z našich oblíbenějších zpěváků 50. a 60. let. Zpívat začal již v roce 1949, ale na svou velkou příležitost čekal až do roku 1956, kdy začal spolupracovat s orch. K. Vlacha a kdy nahrál svůj první hit (Granada). Brzy na to (1957) se stala je stálou pěveckou partnerkou Y. Simonová, s níž vytvořil neodolatelné duo. Nahrál na 350 písní, z níž mnohé se staly hity (Arrivederci Roma, Je krásné lásku dát), především však z řad jeho duetů. Jejich nahrávky patřili v první polovině 60. let k absolutně nejprodávanějším. Jako poslední zástupce swingové éry stačil dokonce ještě v roce 1964 získat Stříbrného slavíka.

Yvetta Simonová (1928)

Yvetta Simonová

Začínala v 50. letech v operetě, od 1957 jako populární zpěvačka s orch. K. Vlacha. Jedna z našich absolutně nejoblíbenějších zpěvaček první pol. 60. let, zvl. mezi starší generací a menších městech. Nahrála spousty hitů (Zhasněte lampiony, Já jsem zamilovaná, Sentimentální, Chviličku spát) celkem na 500 písní, vystupovala často s M. Chladilem, se kterým se ještě začátkem 70. let těšila velké oblibě.

další zpěváci např.:

Jarmila Veselá, Karel Duda, Jiří Popper