Vojenské pochody

Dechovky a vojenské pochody

Ať žije republika! – Přelom 10. a 20. let

 

Evropa byla po skončení války v roce 1918 totálně vyčerpaná a rozvrácená jak hospodářky, tak kulturně. Rakousko, Turci a další bojující na jejich straně válku prohráli, což přineslo rozpad jejich říší – všechny národy v nich se mohly osamostatnit a vznikly nové nezávislé státy – republiky a mimo jiné, také Československo. (Idea spojení Čechů a Slováků do jedné republiky vycházela nejen z kulturní a jazykové blízkosti, ale především z faktu, že taková republika bude silnější. Čechy byli totiž stále pod silným vlivem Němců, stejně jako Slováci pod tlakem Maďarů). Navzdory nové společné republice byla česká scéna ovlivňována především německou hudbou. Zábavní (filmový a hudební) průmysl v zaostalém zemědělském Slovensku stejně v letech první republiky prakticky neexistoval a dokonce ještě až do 70. let zde byl jen málo rozvinutý.

Umělecká kvalita v další dekádě neměla příliš vzestupnou tendenci – změnila se především témata, která se zaměřovala hlavně na opěvování první republiky či úspěchům legionářů za světové války. Hlavním proudem zůstávala až do poloviny 20. let dechová hudba, opereta a vojenské pochody.

Repertoir na gramodeskách

První gramodesky s tehdy horkou novinkou amerického jazzu, se k nám sice importovaly v roce 1920, ovšem nebyl o ně mezi konzervativními českými posluchači stejně velký zájem. Zájem o kabaretní a šantánovou hudbu sice opadl, ale velkou většinu repertoáru na nich tvořily v první polovině dvacátých let dosud velmi žádané vojenské pochody, sokolské, dechovkové kapely a orchestrálky. Nechyběly však ani lidové popěvky, národní písně, melodramy a různé komické výstupy. Jedním z hlavních námětů byla samozřejmě nová republika, její oslava a budování, ale i kritika či stateční vojáci a legionáři ze světové války, kteří se těšili velkého respektu. Oslava nové republiky a statečných vojáků, to bylo tehdy hlavní téma všude.

Gramodesky a gramofony byly stále dostupnější a i když ne ještě elektrické, většinou již bez trouby a byť stále plechovým, přece jen o malinko lepším zvukem. První desky s domácími orchestry přišly na trh v roce 1921 a s českými zpívanými nahrávkami o rok později. A jak jinak, patřily mezi ně i nahrávky se zpěvem Karla Hašlera, který se mezitím stal ředitelem české pobočky první poválečné zahraniční gramofonové firmy u nás – The Gramophonne Co. Nepočítáme-li různá ‚jazzová‘ aranžmá a úpravy lidových skladeb a pochodů, které se často tvářily jako ‚nová moderní‘ hudba, i když s jazzem neměly nic společného, tak se moderní jazzové nahrávky ve stylu charlestonu, shimi, floridy, foxtrotu a dalších tanců na deskách objevovaly jen výjimečně. Jazz nebyl právě tím, co by si čeští posluchači oblíbili, respektive ani nevěděli pořádně co to je a tak tímto termínem označovali vše nové nebo staronové.  S trochou nadsázky vše co bylo in, byl zkrátka tehdy jazz, protože to bylo cool. I když to byl třeba vojenský pochod.

Jazzové kluby a rozhlas

Přesto u nás už v té době vznikaly z původních kabaretů a šantánů opravdové jazzové kluby a revue, kde se tato hudba hrála a ve kterých se mladí a nadšenci této hudby scházeli podobně jako v kavárnách koncem padesátých let, když na scénu přišel rokenrol. Také začínající a ještě velmi konzervativní rozhlas se vysíláním takových nahrávek v prvních dvou letech urputně bránil (a navíc rádio prakticky stejně skoro nikdo ještě neměl). Vysílat takové ‚nekulturní‘ kousky jen tak pro zábavu bylo nemyslitelné. A vůbec vysílání jakékoli hudby reprodukované pouze z gramodesek bylo na počátku vysílání zcela vyloučeno. (Důvodem bylo ovšem i to, že také technicky to bylo složitější, takže i v pozdějších letech rozhlas vysílal hudbu většinou živě a hudbě z gramofonových desek byla vyhrazena vždy jen omezená doba.)

Jako perličku jen pro zajímavost dodejme, že Český rozhlas Radiojournal vysílal ve svém prvním roce 1923 denně jen od 19,15 do 21,00 hod. a Československo bylo po Velké Británii druhou zemí v Evropě, kde bylo rozhlasové vysílání zahájeno. V USA, kde vznikla vůbec první rozhlasová stanice, to bylo jen o tři roky dříve. Všechny velké stanice tehdy vysílaly na dlouhých vlnách (tj. na kmitočtech v pásmu 150 – 285 kHz), protože vládlo všeobecné přesvědčení, že dosah vysílače klesá se zkracující se vlnovou délkou.

Tramping

Od počátků budování první republiky až do začátku 30. let bylo nesmírně populární hnutí trampingu, které položilo základy české folk a country hudbě. Nejdříve šlo o zakládání osad v okolí Prahy, později po celé zemi. Tramping ale nebylo jen populární, hudební hnutí, ale především ideologie, která se snažila o návrat k původním hodnotám ztraceného ráje, o ryzí, čisté přátelství, bratrství, svobodu a o návrat k přírodě. Tramping tíhl k levici a částečně i k mladým komunistickým ideálům, vymezoval se vůči pokrytecké morálce, politikaření, kapitalismu, ale i vůči hnutí skautů, které podle nich bylo pro nesamostatné lidi. Masová popularita trampingu a trampských písní 20. let je sice již dávno pryč, ale svým způsobem je nadčasová, stejně jako jejich myšlenky a ideály. Trampské písně žijí stále a tramping také dodnes nezmizel. Sami komunisté se však poté, co uchopili moc, se k tomuto svobodomyslnému hnutí stavěli velmi nepřátelsky.

 

Legendy

Artur Poprovský (1885-1923)

Oblíbený židovský zpěvák a komik, který vystupoval v mnoha různých kabaretech, mimo jiné až do roku 1923 i v Rokoku, které sehrálo jako divadlo i v 60. letech významnou úlohu.

Ludvík Ratolístka (1886-1953)

Vedle Tichého a Zeffiho další velmi produktivní osobnost, navíc velmi univerzální. Vystupovat začal o něco později, v roce 1904 a skončil až koncem 20. let s příchodem nové generace a hudebního stylu. Během této doby nahrál spousty desek, napsal na dva tisíce kupletů a byl i ředitelem vlastních podniků a nakladatelství.

Josef Waltner (1883-1961)

Proslulý kabaretiér, ale i skladatel a kronikář tehdejší zábavné hudby. Do historie kabaretů se nejvíc zapsala jeho krčma v pražské Řetězové ulici, kterou v roce 1911 přejmenoval z Olympie na Montmartre a v níž od roku 1913 provozoval svůj kabaret. Po první světové válce vedl až do konce dvacátých let několik dalších kabaretních podniků (Jokohama, Dales, Babylon, Montparnass). Později účinkoval v různých kabaretech jako konferenciér, vystupoval v rozhlase. Napsal mnoho kupletů, které často publikoval i v řadě deníků a v rozhlase. Zachovalo se pouze několik desek s jeho nahrávkami z roku 1907.

Valentin Šindler (1885-1957)

Nejaktivnější a nejproduktivnější zpěvák 20. let. První nahrávky pořídil již v roce 1909 a celkově na několik set. Protože těch, co uměli trochu zpívat bylo málo, byl nahrávacími firmami jedním z nejžádanějších. Snad proto, že jeho záběr byl opravdu široký – od opery (kterou původně studoval), přes národní, lidové až po moderní písně v pozdějších letech. Přesto se jeho těžkopádný projev dal těžko nazvat uměním, nenáročným posluchačům však celkem vyhovoval. Své poslední snímky natočil v roce 1928, poté se už objevili zpěváci nového typu a i jeho hlas už ochabl a nebyl o něj zájem. Velmi dobře se však začal uplatňovat se svoji hanáckou komickou figurou, kterou ztvárnil ‚Stréčka z Břochovan‘ a vystupoval s ní až do 50. let.

další zpěváci např.:

František Purkrábek, Kapela Arnošta Hermanna, Saša Rašilov, Karel Vohnický, Karel Balling, Karel Reinstein, Richard Menšík, Anna Steimarová, Espritt-jazz, Josef Čejka, Ivo Rubin, František Hvížďálek, Lída Pírková-Theimerová, Jaroslav a Emil Axman, Jaroslav Nohavec, Josef Sládek, kapela Arnošta Hermana, Otto Rubin