Folklór v USA

Jaká je vlastně lidová hudba v USA? Zatímco u nás, stejně jako v mnoha jiných zemích lidová hudba, folklór, tvoří neodmyslitelné kulturní dědictví, která se buď stále připomíná nebo dodnes tvoří podstatnou část hlavního proudu moderní populární hudby. To sice není případ naší země, ale v mnoha jiných je to běžné. Na úplně opačném konci stojí lidová hudba v USA – to je na první pohled tak trochu neznámá Popelka, která nikdy nevyrostla – respektive nemá tak hluboké kořeny. Nebo možná snad i vyrostla díky indiánům, migrantům a přistěhovalcům z Evropy a Afriky, ale dnes už jí nikdo nepamatuje a zanikla dříve, než se objevila nahrávací technika. Nebo ani tak nezanikla, jako se rychle komercializovala.

Existuje tedy hlavně v legendách sahajících spíše do pradávných dob indiánů, přistěhovalců z latinské Ameriky či pozdějších migrantů z Evropy, kteří nic amerického nevytváří, ale jen udržují tradice ze své původní domoviny. I když po ní budete pátrat na internetu, najdete zpravidla znovu jen český nebo jiný folklór, ale rozhodně ne tradiční lidovku v USA. Postoj Američanů k lidové hudbě se odráží i v jejich terminologii žánrů.

Anglická terminologie nerozlišuje mezi tak odlišnými žánry jako je lidová hudba a folk (obojí je anglicky folk). Důvodem je právě odlišná tradice lidové hudby zejména v USA, která nemá tak hluboké kořeny. Pro lidovou hudbu má angličtina kategorii World music kde je však zase dávána dohromady s hudbou tradiční a etnickou. (Žánrové kategorie se liší nejen u české a anglické terminologie, ale vzhledem k odlišnému hudebnímu vývoji v různých zemích se liší po celém světě. Anglosaská terminologie tak nemusí být vhodná pro všechny země).

Přesto to neznamená, že by typická lidová hudba byla v USA úplně mrtvá nebo neexistovala. Zdejší lidové písně jsou spojené především s bojem za rovnoprávnost, práva dělníků a sociálními otázkami, což je však podstatně mladší tradice, než náš folklór pocházející z dob nejméně o sto let dříve, který nemá s bojem za spravedlnost nic společného.

Nositeli lidové hudby v USA jsou zejména utlačovaní černí otroci zpívající při náboženských obřadech (tak se zrodil gospel) či vylévajících si svůj žal na ulici (tak se zrodilo v blues). Později se mezi hlavní tvůrci lidové hudby přidali i běloši – obyvatelé nížin coby jódlující hill-billy pasáci krav a horalové, kteří přišli s hudbou, která se hraje dodnes a říká se jí modrá tráva (bluegrass). Ten si Češi mimořádně oblíbili a postavili na něm vedle středně-proudého popu koncem 60. let vlastní country hudbu (do té doby se hrály v podstatě jen trampské písně ze 20. let). Gospel, blues a bluegrass tvoří nejstarší známou tradiční americkou lidovku. Předpokládá se, že v USA existovala i jiná tradiční i starší lidovka, ale byla či je lokálně velmi omezená na místní komunity a nikdy nepronikla do širšího podvědomí, nikdy si nezískala žádnou větší popularitu. Samozřejmě kromě vojenských pochodů, pokud je počítáme do lidové hudby. Ty byly začátkem 20. století velmi populární v USA, stejně jako v Rakousku-Uhersku.

Sociální témata zejména vzhledem dříve k bídnému postavení černochů, dělníků, či dnes lidí s nestandardní sexuální orientací či nevyjasněnou identitou jsou v současné době nadále inspirací pro další rozvoj lidové hudby v USA. Moderní lidová hudba tu znovu získala na masové popularitě v 60. letech, kdy začala pronikat do hlavního proudu populární hudby v USA – začalo se jí říkat „folk“. Také tento žánr novodobé lidovky zaměřený často na sociální, politická témata (mnohdy jako protestsongy) se stal velmi oblíbeným i u nás. Folk však získal mnoho jiných podob, kromě protestsongů tu máme romantický folk, poetický rock, jazz folk, alternativní folk, country folk, pop folk nebo zejména – folk rock. Spojení rocku a folku se stalo u nás velmi oblíbené a lze říci, že dnes tvoří hlavní část naší domácí populární hudby. Zatímco v USA a v místní formě i u nás či v Polsku je folk poměrně velmi oblíbeným žánrem, v mnoha jiných zemích se hraje velmi málo nebo vůbec a posluchači zde dávají spíše přednost hudbě, který vychází z tradičního folklóru, často v moderním techno aranžmá.

Globálně lze říci, že tradiční, etnická lidová hudba je mnohem rozšířenější, než moderní folk, který je naopak doménou na globální anglosaské scéně. Obecně asi platí, že lidé jednodušší, emotivněji založení, inklinují k tradiční lidové a šlágrové hudbě, zatímco intelektuálové k modernějšímu folku, který je sice méně lidový a více umělý, ale je více o myšlenkách a textech. Moderní americké country už mezi lidovou hudbu nelze počítat ani částečně, neboť svoji lidovost úplně ztratilo a začalo inklinovat k rocku. Je to také typicky americký styl, které se dnes prakticky nikde jinde ani nehraje.

Americká hudební tradice je poměrně mladá a tak zatímco v USA vidíme mnohem méně starých, historických staveb, než jak jsme zvyklí v Evropě, totéž platí i o staré hudbě. A nejen o té lidové, ale také té vážné, klasické. Zatímco v Evropě se hrála vyspělá, pokroková hudba, v USA teprve zakládali osady a bojovali s indiány, zatímco později vedli války sami mezi sebou a o svoji nezávislost. Americká hudební kultura se plně rozvinula až s velkým zpožděním během 20. století, zato velmi rychle, takže ji naopak zbytek světa nestačil a pouze přejímal v moderních trendech pop music to, co se zrodilo v této obrovské zemi za mořem. Zatímco před I. světovou válkou byly Spojené státy stále ještě poměrně nedůležitou, rozvojovou a velmi vzdálenou zemí, kdy nikdo moc nevěděl, co se tam odehrává (navíc tam dlouho probíhala občanská válka), po světové válce se vše změnilo. USA začaly velmi rychle hospodářsky růst, až se postupně staly největší světovou velmocí. Teprve v poslední době jsou opět na sestupu. Jisté ale je, že to co se zde bude odehrávat, bude mít stále výrazný vliv na celý svět. Nejen v hudbě. Ostatně právě proto zůstávají USA v centru celosvětové pozornosti, přestože (nebo právě proto že) se svět polarizuje.