Autorská práva

Populární hudba a nepopulární autorská práva v době globalizace a jednotné Evropy

Dalo by se říci, že angličtina zní i v našich rádiích 24 hodin denně, téměř na všech stanicích. Jen tu a tam se jí snaží konkurovat více či méně úspěšně čeština. A ostatních jazyků je v písních jen velmi málo. Ptáte se, jak je to možné? Tvoří snad světovou populární hudbu z 95% nahrávky v angličtině?

Ovšem, že ne, angličtina přirozeně tvoří velmi významnou část, ale tak vysoké procento určitě ne. Napadá vás, proč tedy neexistuje ani jedno rádio, které by se věnovalo populární hudbě výhradně v jiných jazycích, než je čeština a angličtina – třeba tak že by existovalo rádio, kam by angličtina a čeština měly u nás zakázaný přístup? Leckdo by to možná uvítal, problém ale není v tom, že by těžko získalo dost posluchačů, kteří by si takto chtěli rozšířit obzory. Problém jsou autorská práva. Zatímco nahrávky v angličtině mají většinou globální vysílací licenci, nahrávky v jiných cizích jazycích čeká rádia a televize vysílat nesmí.

Nahrávky v národních jazycích jsou totiž většinou chráněny licencí, která je umožňuje vysílat pouze na území státu, kde se tímto jazykem (nebo úzce příbuzným) hovoří. Je to podobné, jako když se české písně a nahrávky českých umělců mohou hrát a vydávat kromě ČR jen na Slovensku a nikde jinde. Proto naše rádia většinou nehrají umělce z jiných zemí, mimo Slovensko a nahrávky v angličtině. A proto česká rádia nemohou hrát např. nejnovější hity francouzských, nizozemských či španělských zpěváků nebo staré šlágry německých či rakouských umělců. A nejenže je nemohou hrát, ale jejich nahrávky se u nás nesmějí vydávat, a to někdy dokonce ani digitálně ke stažení, třeba jako mp3 a ani streamovat. K tomu využívají servery geoblokaci – omezení přístupu z jiných zemí. Fanoušci tak mají zakázaný přístup k poslechu a stahování takových nahrávek. Respektive ani je nenajdou.

Ptáte se, jak je tohle vůbec možné, když žijeme v době globalizace a ještě v časech Evropské unie a jednotné Evropy. Bohužel, možné to je – autorská práva jsou jedna z mála výjimek, kam globalizace ještě nedorazila a kde stále panují restrikce a omezení – rozhodně žádné svobodné cestování, ale pevné hranice co se smí a co ne. Těžko říci, proč to tak je, komu to vyhovuje a kdo za to lobuje. A proč je snaha národní trhy na poli populární hudby takto držet uzavřené a chránit. Zejména, pokud v jiných oblastech obchodu to tak nefunguje.

Samozřejmě, ne vždy jsou omezení takto striktní a stále je hodně toho, co hrát a vydávat u nás ze. Z  celkového množství se však toho k nám dostane jen malý zlomek. Ať už díky tomu, že u nás nevydané nahrávky nějaký obchodník sám doveze a pak je prodává, což nelegální není. A stejně tak neexistuje ani žádná povinně nařízená geoblogace pro internetová rádia, takže můžeme poslouchat jakékoliv zahraniční. Podobně jako nikdo nikomu nebrání, aby si v zahraničních obchodech kupoval to, co se u nás vydávat nesmí. Nebo aby využíval  proxy servery, obcházel geoblokaci a dostal se tak k zakázanému obsahu, který se u nás nesmí hrát a vydávat. Přitom je takové omezování úplně zbytečné. Těžko ale čekat, že se něco změní, dokud budou hudební díla chráněná autorským zákonem a právem k jejich vydávání a užívání na daném teritoriu.

Víme, že lhůta vypršení práv 50 let byla nedávno prodloužena na 70 let, když se zjistilo, že Beatles jsou i dnes stále až příliš populární na to, aby jejich písně nebyly nadále chráněny. Přece jen, přinášejí stále značné zisky. A možná, že ani 70 let není konečná a až se v budoucnu zjistí, že Beatles jsou stále populární a stále jejich skladby vynášejí zisk, bude lhůta znovu prodloužena – třeba na 100 let. A tak klidně autorská práva na populární hudbu naší doby mohou klidně trvat třeba 300 let. Zkrátka lobby je silná a tlak na jejich další prodloužení bude jistě stále. A spolu s ní potrvá i nadvláda anglicky zpívajících umělců na globálním trhu. Tak je sice přirozená, ale díky autorským právům ještě více chráněná a podporovaná.