Cesta na vrchol
Co je lepší? Mít davy fanoušků doma být světovým umělcem, kterého zná v každé zemi světa jen pár lidí? To je těžká otázka a odpověď na ní převažuje v různých zemí různá. Nejlepší je samozřejmě mít stejný a velký úspěch všude, co se týká ale jen několika desítek umělců z milionu.
Začínající zpěváci z větších, významnějších zemí a zemí, kde je výrazně preferována domácí scéna zpravidla chtějí nejdříve dosáhnout úspěchu doma, přičemž někteří potom uvažují i o úspěchu v zahraničí. To je takový tradiční postup, který stále ještě převažuje i u nás. V některých zemích je to ale úplně opačně. Typicky ve skandinávských zemích, Dánsku nebo Švýcarsku.Většina začínajících zpěváků si klade za cíl nejprve uspět na světové scéně a až potom současně doufá, že tím zaujme i domácí publikum. Často to tak bývá, pokud domácí publikum preferuje spíše světovou, než domácí hudbu.
Další, kteří jsou již úspěšní doma a netouží dobývat světovou scénu, zkouší to na velkých scénách, přičemž oblíbená je zvláště Německá – především pro umělce ze Švýcarska, Rakouska, Nizozemí, Dánska, severských a balkánských zemí. Italští umělci úspěšní doma zase často zkoušejí své štěstí většinou ve Francii a Španělsku a naopak. Zdá se ale, že největší a univerzální přitažlivost má Německo, kde je také koncentrována největší část zahraničích umělců – v dřívějších dobách také včetně umělců ze světové, anglojazyčné scény. Jak je to možné? Jednoduše proto, že tehdy ještě angličtina pro globální úspěch nestačila a i světoví umělci hledali cesty, jak se více přiblížit publiku v Evropě.
Je jasné, že ani špičkový zpěvák nemá zaručený úspěch, pokud není v péči kvalitních a výborných manažérů a nejlépe, nemá-li za zády také renomovanou a významnou společnost, která produkuje a vydává jeho nahrávky. Jako každý jiný byznys, tím více showbyznys je neoddělitelně spojen s mocí a silou reklamy. Pokud mladý zpěvák nemá takovou reklamu, nedostane se do rádií, není vidět v televizích, média se o něho nezajímají, je to jako kdyby neexistoval. Myšleno samozřejmě jako celebrita, nikoli jako kvalitní umělec, což bohužel samo o sobě nestačí. Rčení, že „kvalitní výrobek se prodává sám“ zní hezky, ale nemohlo tak úplně platit ani kdysi.
Je jasné, že předpokladem ke světovému úspěchu je perfektní anglická výslovnost. Na tom si sice v dřívějších dobách nikdo na světě (nejen u nás) moc nezakládal, nicméně dnes je to nutností. Proč to u jiných jazyků většinou nevadí, ale zde ano? Nevím, možná je to tím, že anglosaská a především americká mentalita lidí je značně patriotistická a uzavřená do sebe. Jejich hudba se hraje na celém světě a jsou zkrátka zvyklí pokládat se za jakýsi pupek světa, i když tvoří možná jen 10% světového hudebního trhu. Nejsou zvyklí na to, že by u nich vystupovali cizinci, respektive ano, ale neradi akceptují cizí akcent, pokud jde o hudbu, kterou chtějí poslouchat.
Jsou zvyklí sami sebe pokládat za střed světa a nemají přirozeně tak často potřebu studovat jiné jazyky nebo se zajímat o jiné země, tak jako je to normální u nás. A už vůbec ne brát si někoho za vzor (tak jako si u nás často mladí umělci berou za vzor USA). Vidíme to i na jejich chápání, zatímco u nás znamená světová populární hudba ta, která je anglicky zpívaná, z jejich pohledu je „world music“ úplně to opačné – tedy ta, která anglicky zpívaná není.
Na druhou stranu úspěch v USA je téměř automatická vstupenka pro celosvětový úspěch (třebaže opačně to neplatí – úspěch v Evropě rozhodně neznamená úspěch v USA). Ze zkušeností vidíme, že ani cesta do USA přes Velkou Británii příliš nefunguje, neboť jde o podobnou mentalitu i vkus. Tedy pokud nejste rodilí Britové nebo pokud vás nepřestanou vnímat jako cizince a nestanete se jedním z místních. Dokonce ani nejslavnější kapela z neanglosaské oblasti – skupina ABBA v USA příliš nebodovala a asi to nebylo špatnou angličtinou. Právě naopak, tato skupina byla jednou z výjimek, neboť už tehdy ji měla velmi dobře zvládnutou. Ostatně jako většina Skandinávců už tehdy.
Asi jediný kdo si v USA získal skutečně velkou oblibu byl Julio Iglesias, a to paradoxně i přes nedobrou angličtinu. Ovšem dlužno dodat, že mu v tom pomohla obrovská podpora tamních přistěhovalců ze španělsky mluvících zemí, kteří tvoří značnou část obyvatel USA, takže španělština je pro Američany druhým nejdůležitějším jazykem. Svá alba ovšem také pravidelně vydával v několika jazykových verzích najednou tak, aby se maximálně přiblížil posluchačům v co nejvíce zemích. A latino music je v Americe obecně velmi oblíbená.
Pro současnou generaci mladých zpěváků u nás ale již angličtina nepředstavuje velký problém. Dokonce se najdou i mnozí, kteří mají již tak perfektní výslovnost, že je téměř k nerozeznání od zpěváka, který je rodilým mluvčím. Jenže co se kdysi mohla zdát jako velká výhoda, dnes už jakoby také příliš neplatilo. I světová scéna je totiž přeplněná a být světový zpěvák neznamená být legenda nebo známá superstar. Světových zpěváků je totiž nespočet. Světová celebrita není už dnes jen hvězda první velikosti, ale jsou to všichni, kdo zpívají perfektně anglicky a jejich desky vychází po celém světě. I když je v každé zemi světa zná třeba jen pár lidí…
I tak to ale stačí a zisky z celosvětového prodeje neúspěšné desky mohou být pochopitelně stále o mnoho vyšší, než zisky z úspěšného prodeje v ČR. Inu, dnes se projevuje více než kdysi globalizace také na poli hudebního průmyslu. Kvantita není vždy kvalita, komerční úspěch není skutečný úspěch a světovost není vždy kvalita. Konkurence opravdu obrovská. I dostat se mezi 1000 nejúspěšnějších je pak obrovský úspěch. Tím více, pokud dotyčný nepochází z anglosaské země.
Rozhodně by samozřejmě stálo za to podívat se blíže i na lokální scény v dalších zemích jako je např. Polsko, Rakousko, Rusko, Balkán, Maďarsko, ale proto už tu není místo. To si nechávám na později. Byli bychom překvapeni jak živé tyto lokální scény někdy jsou (i když u nás je jejich hudba neznámá) a kolik skvělých umělců tu je. Je jen škoda, že pro tyto lokální scény v našich médiích už není místo, protože je zvykem často propadat mylným představám, že anglosaská scéna a kultura je vždy ta nejlepší, nejpokrokovější, atd. Je to samozřejmě hloupost a ne vždy to platí. Je jen díky anglickému jazyku světová, tedy světová ne co do kvality, ale co do globálnosti.
Na světě je stovky tisíc až miliony zpěváků a hudebníků populární hudby. Jejich počet každým rokem neustále roste. Globálně známých je jen malý zlomek z nich. Mezinárodně známých je více, ale největší počet z nich tvoří lokální umělci. To mohou být stejně dobří jako největší globální legendy, ale většina lidí se o nich nikdy nedoví. Nabídka kvalitní hudby je obrovská, pokud do ní zahrneme i lokální umělce. Obrovská je ale už tak, i když budeme počítat pouze s globálními legendami. Být umělcem v populární hudbě znamená být na domácí scéně vystaven konkurenci několika stovkám umělců, na mezinárodním trhu pak tisícům a desítkám tisícům dalším umělců a na globálním trhu stovkám tisíc. Na světě existují miliony zájemců, kteří touží být úspěšní, ale jen část z nich opravdu něco umí a těm, kteří umí zase často chybí pokora, štěstí nebo schopní lidé. Nakonec uspěje jen zlomek z nich a z tohoto zlomku vydrží jen další zlomek. Přesto jich je ale globálně stále těch stovky tisíc…
Často panuje klamná představa, že úspěšní jsou jen ti, kteří patří mezi TOP 10 domácích nebo TOP 100 světových interpretů. Když ale uvážíme, že na domácí scéně je konkurence několika set umělců a na světové scéně několika set tisíc umělců, je oněch TOP 10 nebo 100 jen nepatrná špička ledovce. To nejsou nejúspěšnější umělci, ale nejúspěšnější z nejúspěšnějších. Respektive nejviditelnějších. I když bohužel, jen s těmi se obvykle můžeme pravidelně setkávat v médiích. Prostoru v nich je ale málo a času pro hledání kvalitní hudby také. Proto se mnozí spokojí s tím, co jim média nabídnou. Ne vždy však, co je nejviditelnější, nejhranější, nejznámější a nejpopulárnější, je také nejlepší. Nebo to, co by zaujalo třeba vás.
Existují samozřejmě nějaké základy úspěchu, které jsem se pokusil odhadnout níže. Je ale také pravda, že doba se mění a to, co platilo vždy až dosud, nemusí platit dnes a v budoucnu. Mění se nejen hudba, ale i publikum. Úspěch je zkrátka věc do jisté míry nevyzpytatelná, stejně jako nevíme přesně, která píseň se stane hitem a ve které době. A možná je to i dané v našem osudu jako výhra v loterii. Úspěch by ale určitě neměl být tím, za čím se honíme, spíše jakýsi příjemný bonus. Člověk by asi měl být především sám sebou a spokojen sám se sebou. Pokud někdo něco dělá jen proto, aby měl úspěch a byl slavný, tak to většinou dobře nedopadne…
Základy úspěchu
Co to znamená zazářit?
1) být přesně v pravou chvíli na správném místě
2) potkat ve správnou chvíli ty správné lidi
3) neustále pokoušet štěstí a nevzdávat se
Co to znamená mít světový úspěch?
1) mít jako rodný jazyk světový, nejlépe angličtinu nebo ho skvěle ovládat
2) mít zájem ze strany největších světových producentů a obchodníků z hudbou
3) být v centru hlavního dění
Co znamená dlouho zářit?
1) umět se stále trefovat do vkusu doby a publika, získat si srdce opačného pohlaví a zároveň zůstat svůj
2) být pokorný, pracovitý, pilný a nepropadnout pocitu, že je úspěch zajištěn
3) udržovat harmonické vztahy, být komunikativní, vstřícný, diplomat, odolávat psychickému tlaku
Pyramida popularity
1. Liga
Jde o neúspěšnější globální legendy, které jsou populární v celém západním světě i ve velké části ostatního světa už dlouhou dobu, všichni prodali stovky milionů desek. Drtivá většina z nich pochází z USA a Velké Británie. Zná je každý na světě. Jsou jich desítky.
2. Liga
Jde o globální interprety – jsou populární v celém západním světě i ve velké části ostatního světa a o nejúspěšnější mezinárodní legendy, populární v několika zemích současně, zvláště v těch, které sdílejí stejný jazyk. Prodali desítky milionů nahrávek. Výjimečně i více. Zná je mnoho lidí na světě a skoro každý v zemích, kde byli nejúspěšnější. Jsou jich stovky.
3. Liga
Jde o málo úspěšné nebo začínající světové hvězdy, o mezinárodní interprety a nejúspěšnější lokální umělce. Prodali jednotky a výjimečně až desítky milionů nahrávek. Mají mnoho fanoušků, kteří je znají, zvláště v zemích, kde jsou nejúspěšnější. Tam je zná každý. Jsou jich až desítky tisíc.
4. Liga
Jde o nejméně úspěšné světové hvězdy, o málo úspěšné mezinárodní umělce, ale o úspěšné místní zpěváky. Prodali stovky tisíc milionů nahrávek. Ti světoví mají je několik málo fanoušků v každé zemi, ostatní podle trhu na kterém působí. Jsou jich až stovky tisíc.
5. Liga
Jde o nejméně úspěšné nebo začínající lokální umělce. Prodali maximálně desítky tisíc nahrávek a zná je jen úzký okruh fanoušků. Jsou jich stovky tisíc až miliony.