Éra folku a rocku

Od kultu ke merchům

Od poloviny prvního desetiletí, s postupem digitalizace, mp3 přehrávačů a hromadného stahování i internetu, začaly postupně obchody s hudbou mizet jeden po druhém a ty, které přežívaly, zůstávaly pomalu poloprázdné. Digitalizace a internet zcela změnili přístup lidí k hudbě. Hudba se stála obyčejným komerčním zbožím jako zboží na jedno použití. Více, než alba umělců začaly být populární spíše výběry skladeb od různých umělců.

Z odchodem velkých legend do důchodu či postupným poklesem jejich popularity přestává mít populární hudba kultovní, symbolový charakter i osobnostní rozměr. Stává se stále více rychloobrátkovým spotřebním a laciným zbožím dokonce i v žánrech, kde bychom to nečekali. Jakýmsi všeobjímajícím hlukem často znějícím jen jaksi na pozadí. Vlastnit hudební nosič oblíbeného interpreta nic neznamená, není to žádný fetiš, mění se v novodobé merchy, které jsou už jen jakýmisi minifetiši, které se za chvíli vyhodí do koše. Těžko to bude něco, na co se bude vzpomínat…

Pánská jízda folkařů a rockerů

Jako vzdor tomu všemu sice roste obliba gramofonů a gramofonových desek, kterých se začíná prodávat více, než CD, ale tento trend změnit nemůže. Jestliže dříve byla populární hudba povrchní a komerční záležitostí, nyní to platí ještě více. A jestliže někdy underground kritizoval plytkost nebo konformitu hlavního proudu, dnes s ním sám splývá a stává se hlavním proudem. A to, co kritizuje je to, že kritizuje paradoxně sám sebe a život kolem sebe. Zkrátka vše. Téhle frustrace jen plný tradičně nejen hardrock, která se někdy obrací i satanovi, ale i hip hop plný vulgarit, vzteku a deprese ze stavu současného světa. S vulgaritami a přízemními tématy si ale občas laškovně pohrává i folk, což bylo dříve nemyslitelné. Česká populární hudba zkrátka znatelně přitvrdila a zhrubla. Možná je to ale z části i v důsledku toho, že se stala doménou mužských interpretů, ať už sólových nebo pánských kapel, zatímco ženských hlasů ubylo. Zejména ženské pop rockové kapely nebo umělkyně z oblasti hip hopu jsou naprostou vzácností. Ubylo ale celkově i čistě popových skladeb a hlavním proudem se od této doby staly v současném Česku žánry oscilující především mezi folkem a rockem a po roce 2020 pak hip hop.

Koncem prvního desetiletí nového milénia již vlna nostalgie definitivně opadá a dává tak ještě výraznější prostor pro formování nové scény. Ta získává konkrétní formu někdy v roce 2014. Zajímavé je sledovat, kam se dnes ubírá hlavní proud u nás, kde se globalizovaná pop stále neprosadila. Po éře šlágrů, diskoték, muzikálů a nostalgických návratů se nám zformoval nový hlavní proud, kterému položily základy alternativní poprockové kapely jako Chinaski, Kryštof či popfolkaři jako Tomáš Klus. Řekl bych že právě vliv rocku a folku je to, co je dnes u nás páteří domácí pop music, na rozdíl třeba do Slovenska, kde se mnohem více rapuje a tančí. Je tu jasný rozdíl mezi pragmaticky intelektuálním Českem a stále emotivním Slovenskem, kde zase téměř nenajdeme country kapely a i rockových kapel je tu dnes podstatně méně, než u nás. Bohužel u nás naopak už docela dlouho chybí nejen nabídka dívčích či ženských skupin, ale i inteligentních tanečních formací – je jich velmi málo (nemyslím nějaké prostoduché techno sloužící na vymývání unavených mozků).

Zdá, že se naše hudební scéna někdy po roce 2013 jakoby opět znovu ožila a objevilo se pár skutečně výborných desek i nových talentů, kteří by se mohli směle srovnávat se současnou světovou špičkou. I když to je asi přehnané, vzhledem k tomu, že český folkový a rockový styl a vkus je přece jen hodně specifický a s globální pop music nepříliš kompatibilní. Je spíše otázka pro koho jsou vlastně určeny tyto nahrávky domácích interpretů v anglickém jazyce – mezi českými posluchači příliš nebodují a mezi zahraničními je konkurence na internetu obrovská, neboť anglicky zpívá kde kdo a za angličtinu je možné je dobře „schovat“. Přestože žánrově není nabídka hlavního proudu příliš pestrá, dá se říci, že je to skutečně světlo do tmy, jak to vidí Michal Hrůza – není to žádná hrůza.

Streaming a stahování mp3

Je také zřejmé, že kvalita je v moderní populární hudbě v důsledku nových nahrávacích, produkčních a mixážních možností věcí stále méně a méně důležitou. V podstatě lze říci, že žádaného interpreta lze s trochou štěstí uměle vytvořit z kohokoliv, i z toho, který vlastně vůbec zpívat ani neumí, ani pro hudbu nemá cit. V podstatě to vypadá, jako se zpěváci opět stávali pouhými vokalisty a doplňky. Dnes už sice ne kapel a orchestrů tak jako kdysi, ale DJ a producentů syntetické hudby tvořené počítači.

V dobách, kdy jsem tyto stránky začal psát mnoho kritiků ještě stále říkalo, že je to jakousi setrvačností, že rádia raději dávají přednost osvědčené hudbě ze 60. – 90. let, místo novějším skladbám. A že rádia se zase vymlouvají na to, že je to proto, že jsou jejich posluchači žádané a proto nechtějí příliš experimentovat s novinkami. Těžko říci, jak to je nebo bylo. Vypadá to ale, že dnes už to nikdo moc neřeší. Určitě i proto, že v době digitálních formátů a stahování to už málokoho zajímá, které rádio co hraje, takže i kdyby si nikdo nevybral ani z tisíců rádií dostupných na satelitech a internetu, snadno si stáhne to, co potřebuje. Je to obrovský rozdíl od doby, kdy byly k dispozici jen drahé gramodesky, dvě rozhlasové stanice a později jedna televize…

Během desátých let vzniklo mnoho streamovacích hudebních serverů, které za malý poplatek nabízí přístup k hudebnímu archivu celého světa a miliardě skladbám v jednom okamžiku – bez nutnosti stahovat mp3 tak, jako tomu bylo dříve. Mp3 přehrávače pracně stažených souborů tak často nahradily on line přehrávače v chytrých mobilech, které pracují s různými aplikacemi napojenými on line na nejrůznější streamovací služby, kde můžete za mírný poplatek poslouchat miliony nahrávek z celého světa – pokud na to máte čas, neboť i když ne zdaleka všechny, většina nahrávek je dnes dostupných v digitální podobě. Jediným problémem snad může být jen geoblocking, kdy některé nahrávky je možné poslouchat jen v některých zemích, zatímco poslech v jiných zemích je zablokován podle IP adresy uživatele. Týká se to např. i většiny zahraničích nahrávek Karla Gotta na území ČR.

Měřítka úspěchu

Úspěšnost se nepočítá ani tak na počet zakoupených desek, jako spíše na počet lajků a přehrání, což ale sami o sobě má jen malou vypovídající hodnotu. Sice nevíme jakou, ale nějakou ano. A poroty akademií mohou vybírat jen mezi takto nominovanými, protože si nemohou poslechnout vše, co se nabízí, takže rozdíl mezi slávou a kvalitou je ještě větší, než dříve. Nadále se počítá spíše počet lidí ochotných koupit si vstupenku na koncert. Zkrátka digitální měřítka jsou jiná, než analogová, stejně jako se změnilo kopírování těchto dat.

Ta naše písnička česká a její momenty dnes

Jaká je současnost a budoucnost české populární písně? Nebo snad potažmo i našeho národa? Rozpustí se v multikulturním globálním kotli nebo si podrží svojí identitu? A pokud ano, jako dlouho? To jsou otázky, na které asi sotva můžeme najít odpověď. Pokud se však díváme na hitparády a hledáme v nich české písničky, vidíme, že z těch nových je na výsluní stále méně – výjimkou je jen hip hop, který dnes válcuje všechny žebříčky poslechovosti na internetu. Časy, kdy v nich česká písnička kralovala, ať už originální nebo v převzaté verzi (která byla dokonce někdy i lepší, než cizojazyčný originál), jsou dávno pryč. Na druhou stranu se to ovšem netýká jen české písničky, ale do jisté míry i některých dalších dalších národů. Svět se zkrátka globalizoval a tato globalizace se začala stále více projevovat i na hudební scéně. Jiné země s tím ale naopak nemají problém a tamní posluchači stále dávají jednoznačně přednost domácí produkci před světovou.

Česká mainstreamová rádia, pokud ještě začátkem desátých let době hrála české skladby, šlo převážně stále o hudbu 60. až 90. let. Jakoby se čas zastavil. Rádia stále sázela raději na jistotu a posluchači ji prý vyžadují. Chyběla odvaha hrát nejen nové umělce, ale třeba i ty staré, dávno a neprávem zapomenuté. Hledali jste tedy nějaké výběry českých hitů na CD nebo mp3? Našli jste opět jen ty staré. Pak už jen vzácně a poslední oficiální výběr, pokud se nepletu, měl tehdy ročník 2011 – poté už se výběry s českými hity úplně přestaly vydávat. To se začalo postupně měnit až po několika dalších letech.

Ať už ale sledujeme jen Českého slavíka nebo naopak pouze internet, je takový pohled velmi povrchní – vždy totiž vidíme jen část spektra, podle úhlu ze kterého se díváme. Otázka tedy stále zní, proč u nás kvalitní umělci tak těžko pronikají do mainstreamu, když v mnoha jiných zemích – to jde stále dobře? Příčin je určitě více. Mainstreamovou scénu u nás bohužel příliš neoživily ani stále dokola opakované soutěže hledající Superstar, až je nakonec nahradila oblíbená, ale trapná soutěž, ve které jen napodobujeme a imitujeme staré legendy. A kupodivu, nenáročnému publiku to skutečně stačilo. Mezi mainstreamem a vším ostatním tak u nás dosud zeje jakási hluboká propast, což se netýká jen umělců, ale možná celkově i žánrů. Na druhou stranu je to také důkazem, že do českých luhů a hájů i již delší dobu zavedený globalizovaný pop v českém jazyce prakticky neproniká a čeští interpreti si ho dosud příliš neosvojili.

Názorným příkladem toho je přehled nejposlouchanějších umělců na platformě Spotify v roce 2023 mezi tuzemskými posluchači obsadili 1.-4.,6.,9, a 10. místo umcli z oblasti hip hopu. Mezi ně se vklínila pouze rocková skupina Kabát na 5. místě, největší americká popová hvězda Taylor Shift na 7. místě a kanadská The Weeknd na 8. místě. Nejposlouchanějším umělcem se stal migrant z Kazachstánu Viktor Dundič, který vystupuje pod jménem Viktor Sheen a na druhém místě skončil další migrant, tentokrát z Moldavska Călin Panfili, který vystupuje zase pod jménem Calin.

Dnes se zdá, že rapování v ostatních žánrech ubývá (z taneční hudby či soulu téměř zmizelo), hip hop jako samostatný žánr však na své popularitě neztrácí, naopak posiluje a v poslechovosti na internetu se dnes stává dominantním žánrem, který předčí i pop rock, včetně největších světových hvězd. Není proto asi náhodou, že obnovený Český slavík zavedl novou, speciální kategorii pro tento specifický a v současnosti mimořádně oblíbený žánr. Zdá se tedy, že po pandemii covidu19 začala u nás nová éra populární hudby, kterou možná budeme moci nazývat érou hip hopu. Ale to ukáže až čas.

 

současní umělci:

Pokáč, Slza, Michal Hrůza, Xindl X, Pavel Callta, Marek Ztracený, Raego, Tereza Mašková, Ewa Farna, Vojtěch Dyk, Jan Bendik, Monika Bagárová, Martin Chodúr, Berenika Kohoutová, Tereza Kerndlová, Ben Christo, Tomáš Klus, Verona, Kryštof, Ektor, Viktor Sheen, Marpo, Mirai, Eva Burešová, Reflexy, Parkan, Wohnout, Barbora Poláková, Atmo Music, Jelen, Pekař, Lipo, Ektor, Mandrage, Nelly, New Element, Jakub Děkan, Nebe aj.