Éra muzikálů

Zánik středního proudu v 90. letech

 

 

Porevoluční kocovina

Vzpomínáte na rok 1989 a revokuční události? Symbolické bylo, když největší představitel hlavního a povoleného proudu – Karel Gott během revolučních dnů zpíval s největším představitelem undergroudu – Karlem Krylem státní hymnu. Mnozí odpůrci hlavního proudu z toho měli smíšené, až frustrující pocity, ale bylo to znamením toho, že rozdělení na hlavní proud a undergroud skončilo. To, že v hlavách některých pamětníků nějaké dělení, frustrace nebo zhrzenost přetrvává dodnes nebo, že ho opakují jejich potomci, kteří v tomto dělení byli ještě vychováni, je jiná věc. Myslím, že celé období komunismu je trauma se kterým se naše společnost ještě zcela nevyrovnala. Bohužel, týká se i populární hudby, protože ti, kteří tehdy nesměli vystupovat nebo nedosáhli takového úspěchu, jakého by si přáli, jsou tímto dodnes traumatizováni. Otázka ale je, zda by takového úspěchu dosáhli, kdyby tehdy měli svobodu. Určitě ne všichni a pokud ano, je možné, že by stejně časem jejich sláva pohasla a stejně hlavní proud nezasáhla.

Po revoluci všichni tito lidé dostali možnost a náš hlavní proud by vystaven zdravé konkurenci nejen jim, ale celému světu. Někteří obstáli, jiné ne, další zažili svůj come back později. Bez ohledu na žánr. Faktem je, že začátkem 90. let někteří undergroundoví hudebníci dosáhli takového úspěchu, že jejich desky se prodávali tak dobře, jako desky hvězd hlavního proudu (Orlík, Tři sestry). Netrvala to však dlouho a hlavní proud je během několika let opět převálcoval – či lépe řečeno pohltil. Když se posluchači nabažili dříve zakázané hudby a když i nadšení ze západní hudby a kocovina z nabyté svobody vyprchala, změnil se docela i celý hudební svět – a to globálně. Cela pop music se zkomercializovala do nebývalé podoby, takže nějaké dělení na hlavní proud a underground už dnes prakticky postrádá smysl. Nakonec možná i v důsledku toho a k nelibosti fanoušků někdejšího undergroundu a protestsongů zachvátila svět nostalgie po skladbách hlavního proudu minulých dekád…

Rozpad staré scény po rozpadu státu

Již koncem 80. let už byla disco éra na ústupu a začala se projevovat i začínající autorská krize. Avšak až do roku 1993 pokračovala v podstatě více méně ve vyjetých kolejích středního proudu. Po rozdělení Československa nastala postupně pro domácí pop music ale těžká doba. Anketa Zlatý slavík byla pro malý zájem zrušena, mnozí interpreti se začali věnovat podnikání, přešli na úplně jiný obor, založili si vlastní hudební nakladatelství nebo od Supraphonu přešli k jiné, nově vzniklé společnosti. Pod tlakem zahraniční konkurence se začala utvářet zcela nová hudební scéna, velmi pozvolna, ale přece. Tentokrát samostatná česká scéna, zatímco slovenská se vydala trochu jinými cestami…

Kapely v první polovině 90. let modernizují své hudební nástroje, stále častěji se již nahrává digitálně a v polovině desetiletí již přestávají i u nás běžně vycházet vinylové desky (aby se dnes opět po dlouhé době vrátily). V polovině 90. let již diskotéky nahradily techno party, hip hop a především z Německa se do Evropy rozšířil i nový taneční styl, tehdy zvaný dancefloor, dnes nazývaný jako eurodance.  I když českou populární hudbu příliš neovlivnil, techno proniklo i do hlavního proudu, kterému se už neříká střední – ten se prakticky rozpadl s rozpadem Československa, tím jak přestala existovat hranice mezi oficiálním proudem a undergroundem. Respektive se stalo novým undergroundem – chcete-li.

Z nové generace zpěváků mají šanci uspět v obou zemích již opravdu jen ti nejlepší. To ještě více posílila zahraniční konkurence a česká populární hudba se nachází v opravdovém útlumu a krizi – v jakémsi vakuu. Zájem o ní upadá. Dokonce ani legendy, nemají na růžích úplně ustláno. Přežít upadající zájem, nedostatek kvalitních autorů, zahraniční konkurenci, ale i rostoucí konkurenci mládí, není jednoduché. Jednu z mála výjimek představuje kapela Lucie, jejíž popularita přerostla tak trochu z undergroundu konce 80. let do top mainstreamu 90. let. Rychle se etabluje také díky prvnímu slavnému muzikálu 90. let u nás (Bídníci) také Lucie Bílá. V 80. platila ještě za nevýraznou zpěvačku, ale nyní její hvězda již strmě stoupá.

Muzikál

Během 90. let se hlavní proud do značné míry vyplnil nejen příklonem k rocku, ale především k muzikálu, který zažil opravdovou renesanci a doslova rozmach. Ten trval asi deset let, ale muzikály zůstávají oblíbené dodnes. Řekl bych, že jsou líhní nových hvězd spíše, než stále opakované televizní soutěže. Valná část českých autorů, interpretů a producentů našla spásu a novou práci v muzikálech, které byly téměř jediným výnosným podnikem. Pod tlakem těchto okolností se střední proudu rozdrobil a prakticky zanikl nebo přežíval jako populární retro formě složené z části z cover verzí starých hitů. Na druhou stranu ale muzikál u nás opět vzbudil zájem o českou hudbu, nebo lépe řečeno, držel ji nad vodou. Kdo chtěl uspět, vystupoval v muzikálech, jejichž popularita stále rostla, kulminovala až koncem devadesátých let a v menší míře přetrvávala až do poloviny nového desetiletí. Také v 90. letech přichází nová generace rodící se nejen z pódií muzikálů. Je jich však poměrně málo, Jejich hvězda však bude stoupat, zvláště tehdy, až muzikálová horečka ustoupí. Na všechny bych jmenoval třeba kapely Chinaski, Čechomor nebo Buty.

Většinu „normalizačních“ zpěváků  nahradily na výsluní nové tváře – především z muzikálů. Vedle těch, kteří zažili koncem 90. let svůj comeback byl jedinou výjimkou snad pouze Karel Gott, který nikdy zcela neopustil své výjimečné postavení ani v době největší krize a konkurovat mu mohl i v této době a jen krátce pouze Dan Hůlka. Celá 90. léta se ještě ze všech stran ozývají kritické hlasy, které odsuzují účinkování některých zpěváků za minulého režimu a dnes. To donutilo i staré a velké legendy – rychle onálepkované jako „normalizační“ – postavit se znovu na startovní čáru. Celá vlna těchto kritických nálad pak kulminuje koncem devadesátých let a teprve potom slábne. Tito kritikové jednoduše v důsledku comebacku těchto zpěváků a návratu obliby české hudby minulých dekád ztrácejí dech. Kritika se naopak netýká kapely Lucie, která začínala sice ještě koncem 80. let a patřila tehdy spíše k onomu undergroundu. Celá 90. léta byla její zlatou érou a vůbec bezkonkurenčně nejslavnější kapelou nové vlny – mimo muzikál.

Legendy

Bára Basiková (1963)

Jedna z našich nejoblíbenějších zpěvaček 90. let s velkým hlasovým rozsahem. Začala se postupně prosazovat již v polovině 80. let ve skup. Stromboli a první album ji vyšlo stejně jako I. Bartošové v roce 1987. Zatímco Iveta má blíže k romantickým písním, Bára tíhne k rocku a muzikálu, který u nás zaznamenal v 90. letech nevídaný boom. V této době se těšila také největší popularitě, kdy se zařadila mezi naše pěvecké špičky. Po roce 2000 začala již její obliba pomalu a postupně klesat.
oficiální web B. B. | fan web B. B.

Lucie Bílá (1966)

Vlastním jménem Hana Zaňáková, naše nejoblíbenější zpěvačka v letech 1993-2003, pro pop music s nebývalým hlasovým rozsahem. Přestože se prosazovala již od roku 1985 a první album a větší hit (Neposlušné tenisky) měla již v roce 1986, na svou příležitost čekala až do roku 1992, tedy příchodu vlny velké popularity muzikálů (Bídníci). Záhy nahrála také svůj obrovský megahit Láska je láska, ale to už její hvězda šla raketově vzhůru a stala se doslova idolem nejen teenagerů. Její popularita dosáhla největšího vrcholu v roce 1997, kdy nahrála spolu s K. Gottem nejúspěšnější album roku (Duety). Od konce 90. let je její popularita pozvolna na ústupu, až byla v roce 2004 z trůnu „sesazena“ Anetou Langerovou. Vedle H. Vondráčkové či H. Zagorové patří k nejvýraznějším postavám novodobé české scény. O tom svědčí i fakt, že i když je její popularita za zenitem, dodnes můžeme najít jen málo zpěvaček, které by jí mohly konkurovat.
oficiální web L. B. | fan web L. B.

Věra Martinová (1960)

Jedna z našich nejoblíbenějších zpěvaček první pol. 90. let. Prosazovala se již od konce 80. let, od pol. 90. let její obliba klesá. Uspěla především v oblasti country hudby, která se stala její doménou.
oficiální web V. M.

Janek Ledecký (1962)

Jeden z našich nejpopulárnějších zpěváků od konce 80. let, kdy zpíval se skup. Žentour. Největší obliby dosáhl v první pol. 90. let, jeho popularita se držela však vysoko až do konce 90. let.
oficiální web J. L.

Petr Muk (1965-2010)

Jeden z našich nejpopulárnějších zpěváků přelomu 80/90. let, kdy zpíval se skup. Oceán a později Shalom a od nástupu nového století, kdy slavil comeback jako sólový zpěvák. Od roku 2005 byla jeho popularita již na ústupu
oficiální web P. M.

Lucie

Naše nejoblíbenější rocková skupina 90. let, jejíž slavné začátky spadají ještě do konce 80. let. Celkově bezesporu jedna z našich vůbec nejvýznamnějších kapel. Svého vrcholu dosáhla na konci 90. let, od té doby jej její obliba na ústupu. V roce 2004 ukončila dosavadní činnost. Její leader David Koller se však prosazuje se střídavými úspěchy sólově dodnes. Aktivní byla až do roku 2004. V roce 2012 se vrátila na pódia, její zlatá éra byla ale už pryč.
oficiální web Lucie

Buty

Jedna z našich nejpopulárnějších skupin 90. let, která byla dlouho dobu vedle Lucie a Olympicu na absolutní šičce. Po roce 2000 se její velká obliba postupně ztratila. Hlavní představitel nové vlny 90. let.
oficiální web Buty

Chinaski

Jedna z nejoblíbenějších skupin od konce 90. let, hrající pod dnešním jménem od roku 1994. Od roku 1998 až dodnes patří se mezi domácí popovou špičku. Hlavní představitel nové vlny 90. let.
oficiální web Chinaski

Daniel Landa (1968)

Po nepříliš vydařených začátcích se skupinou Orlík, se kterou vystupoval od roku 1987, se tento zpěvák „rebel“ v roce 1992 vydal na svou veleúspěšnou sólovou dráhu. Jeho popularita pak kulminovala v polovině 90. let a pak po roce 2003, kdy slavil svůj comeback. Dohromady obdržel dvanáct zlatých a pět platinových desek, v roce 2000 byl vyhlášen firmou EMI nejúspěšnějším českým autorem za posledních deset let, neboť si sám skládá hudbu i píše texty.
oficiální web D. L. | fan web 2 D. L.

Ilona Csáková (1970)

Jedna z našich nejpopulárnějších zpěvaček 90. let. První hit měla v roce 1993 , velkou popularitu si udržela až do konce 90. let.
oficiální web I. C.

Daniel Hůlka (1968)

Vedle K. Gotta nejpopulárnější zpěvák konce 90. let, od přelomu nového tisíciletí však jeho popularita rychle ustupuje a vrací se opět k opeře. Poprvé na sebe upozornil v roce 1997 megahitem Ráj (Vangelis). V roce 1998 sesadil z trůnu Karla Gotta a mluvilo se o něm jako o jeho možném nástupci. S Karlem Gottem nazpíval v roce 1998 skvělý duet od Karla Svobody „Souznění“. Původně operní zpěvák, působil kromě operních scén především v muzikálech.
oficiální web D. H.

další zpěváci např.

 Jan Nedvěd,  František Nedvěd, Věra Martinová, Yo Yo Band, Kamil Střihavka, Ladislav Křížek,,Leona Machálková, Žlutý pes, Maxim turbulenc,