Hudba jako poselství

Přiznám se, že jsem z generace lidí, která spíše hudbu vnímala jen jako hudbu, buď dobrou nebo špatnou. Nikdy by mě ani nenapadlo v ní hledat nějaké poselství, životní příběhy nebo dokonce ideologii. Naopak, bylo mi to vždy protivné, proto jsem nikdy neměl rád ani nějaký angažovaný folk, písničky nebo hudbu s poselstvím.

Dnes ale stále více vidíme, že důležitost hudby ustupuje do pozadí a lidé naopak v hudbě poselství hledají stále více. Hudba se stále více stává vyjadřováním životního poselství, sdělováním vlastních prožitků a potvrzováním vlastní identity. To je tím silnější, atraktivnější a přitažlivější, čím je to masovější – má to opojný efekt. Hlavní představitel se stává psychologickou modlou a publikum ti, kdo k němu vzhlížejí s pocitem potvrzení své identity. Na západě tento trend popové hudby s poselstvím běží už delší dobu a u nás ho dnes prezentuje nejvíce Ewa Farna, jejíž koncerty lámou rekordy.

Nejde ale jen o to. Na jejím příkladu vidíme, jak moc se za poslední roky změnil šoubyznys a ekonomický model. Umělci velmi omezili vydávání alb, alba už nejsou hlavním smyslem – tedy hlavně proto, že nedávají ekonomický význam. Desky totiž dnes už skoro nikdo nekupuje a to co je hlavní už nejsou LP nebo CD, ale playlisty. Tedy nejrůznější výběry skladeb. Málokdo se dnes už zajímá o to, co je album a co je jen výběr skladeb a ani strýmovací služby to vůbec nerozlišují. Zkrátka jakýkoliv playlist = album.

Nerozhoduje počet prodaných desek, ale počet shlédnutí a to v kolika playlistech je umělec zařazen. Hlavní médiem se dnes stal internet, který je dnes ještě důležitější, než rádio a televize dohromady. Umělci proto upozadili nebo zcela ukončili vydávání nových alb a soustředí se na koncertování. Vedle toho vydají občas jen nějaký nový singl v mnoha verzích a remixech. Dnes tak stačí třeba jen tři nové písně za rok a ty neustále recyklovat, točit, vylepšovat a upravovat do nových a nových verzí. A starat se o to, aby byly zařazovány do playlistů. Farna je toho dobrým příkladem – poslední desku vydala v roce 2021 a novou až v roce 2026, po dlouhých pěti letech. Mezi tím vydala jen několik singlů. A nejen to, nakonec i s průměrným popem lze udělat díru do světa, jak vidíme v případě Farne nebo Taylor Swift.

Jak se přestaly kupovat desky, stoupla současně radikálně i návštěvnost koncertů. Lidé nechtějí tuny nové hudby, chtějí poselství, chtějí ztotožnění se se svým idolem, který upevní pocit jejich vlastní identity. A k tomu jsou koncerty jedinečnou příležitostí. Jistě – tak to vlastně bylo vždy. V současnosti je to ale mnohem výraznější, než v dobách, kdy diskografie, velké hudební nakladatelství a dobrý management byly základem úspěchu. Dnes to už není třeba – díky internetu se každý se může stát slavným, aniž by vydával desky, měl za sebou manažera a smlouvu s nahrávací společností.

Stačí si získat popularitu na sociálních sítích a strýmovacích platformách, kterým své nahrávky pak můžete nabídnout ke strýmování. Nakonec, prosadit se mohou i ti kteří se prezentují jako zpěváci vydávající nějaká alba, i když ve skutečnosti neexistují a hudbu tvoří pomocí umělé inteligence. Dnes už skoro nepoznáte, že píseň zpívá ona anebo živý člověk a jestli zpěvák, který má svůj profil na sociální síti vůbec existuje.

Je to úplně jiný svět a populární hudba se zejména po odeznění covidové krize (kdy byla většina lidí zavřená doma jen na internetu) radikálně změnil. Dá se říct, že i takové haly jako je O2 aréna dnes může vyprodat kde kdo, zatímco dříve se to týkalo jen největších hvězd, zejména světových a když do toho někdo šel, bylo to velké riziko.