Jak dnes poslouchat hudbu?

Klasické analogové rádio (analogové vysílání u nás dosud nebylo vypnuto a vypadá to, že ještě dlouho ani nebude – stará rádia je tak zbytečné vyhazovat a nemálo stanic ani dnes ještě nevysílá digitálně) – více na iDnes.

Digitální rádio (DAB) – i když mnoho stanic dosud nevysílá digitálně, najdeme tu i stanice, které naopak analogově (už) nevysílají, nabídka se postupně rozšiřuje. Stále však platí, že i u digitálních rádií je a bude omezená a najdeme tu prakticky jen stanice, které se věnují pouze domácí nebo anglosaské produkci. Pro nabídku hudby z jiných zemí nebo specifických žánrů je nutné zvolit jiné způsoby poslechu. Klasická i digitální rádia jsou určena především pro běžné, nenáročné konzumenty, kteří si hudbu příliš nevybírají nebo si ji rádi nechají vybrat hudebními redaktory, než by ji sami aktivně vyhledávali.

Internetové rádio – s rozvojem internetu se poslech rádia na síti stal novým fenoménem. Internet totiž zpřístupnil poslech rozhlasových stanic celého světa na celém světě. Vybírat tak můžeme z desítek tisíc rádií, od těch nejobskurnějších až ty nejspecializovanější pro fajnšmekry všeho druhu. To že rádia dnes vysílají také online je zcela běžné a mnoho jich vysílá jen tímto způsobem. Navíc tak jako nahrávat svoji vlastní hudbu tak jí i vysílat může dnes prakticky kde kdo. Třeba i vy tak můžete mít své vlastní rádio. Malá soukromá internetová rádia často vznikají i zanikají jako houby po dešti. Výhodou internetových rádií je nejen nepřeberná nabídka, ale i to, že jejich poslech je stále zdarma – na rozdíl od specializovaných hudebních platforem s katalogy hudebních nahrávek.

Strýmovací platformy – další způsob poslechu hudby přes internet. Na rozdíl od internetových rádií jsou založeny na vlastním výběru hudby posluchačů, kteří si vybírají z katalogu dané platformy – ať už podle svých oblíbených umělců, podle žánrů, nálad, období, nejžádanějších, apod. Tato služba je však obvykle zpoplatněná (cca 250 Kč měsíčně), ale třeba studenti mohou mít výrazné slevy. (Seniorů se však obvykle žádné slevy netýkají). Některé služby mohou být i zdarma (např. standardní verze Youtube), ale zase před každou skladbou musíte shlédnout reklamu, což je pěkně otravné.

Obchody pro on line stahování – možnosti stahování hudby jsou velmi omezené. Většinou je taková nabídka nějak podmíněná a limitovaná. Obvykle je vyžadována nějaká aplikace pro chytrý mobil (s počítačem tedy často nepochodíte). Stažená hudba je někdy dostupná právě pouze v oné aplikaci a její off line poslech bývá i časově omezen. Přesto existují služby které nabízejí legální stažení přímo do PC, kde si s hudebními soubory můžete dělat co chcete a máte je plně po kontrolou. Klasické stahování dodnes nabízí např. Amazon či český Supraphon s velmi bohatou nabídkou. Nutno ale říct, že ceny jsou oproti strýmingovým službám přemrštěné a oproti klasickému CD ušetříte spíše jen pár desítek Korun, i když dříve existovaly služby pro online stahování doslova tzv. za babku. To však skončilo s rozvojem právě strýmingových služeb.

Pokud opravdu potřebujete stáhnout hudbu, která je určena jen pro strýming, pak musíte použít služeb třetích stran, které nabízejí aplikace pro tento účel. Tady je ale třeba být velmi opatrný, většina z nich nejenže nefunguje nebo funguje mizerně, ale mohou vám do PC bez vašeho vědomí nainstalovat různé nechtěné programy a viry. Nebo z vás jen vysát peníze. Hudební platformy se těmto programům docela úspěšné brání a např. vývojáři Youtube svůj systém pravidelně aktualizují tak, aby stahování co nejvíce omezili, zpomalili či znemožnili. Používání těchto programů pro osobní potřebu sice není nelegální, ale může porušovat podmínky používání těchto online platforem.

Zkrátka – věk legálního i nelegálního stahování více méně skončil. Důvodem není jen nezájem prodejců o digitální prodej, ale i nezájem samotných hudebních vydavatelství. Velmi, opravdu velmi pečlivě si vybírají komu poskytnou licenci pro digitální prodej a když, tak rozhodně ne levně. Licenci u nás měla i Alza, ale sama tento prodej nakonec ukončila z důvodu malého zájmu o předraženou hudbu. Největším důvodem vydavatelství neposkytovat licence pro prodej digitální hudby je nejspíše obava z toho, že by si lidé hudbu postahovali a pak ji znovu nelegálně šířili. O to možná ani sami umělci nemají zájem. Trh s hudbou se tak zaměřil místo na stahování na strýming, na kterém sice umělci a vydavatelé moc nevydělají, ale jak se říká – nemusí pršet, hlavně když kape. Touto formou mají své vlastnictví alespoň pod kontrolou. Jestliže se ještě nedávno mluvilo o tom, jak kopírování a šíření hudby hudbu zabíjí, zda se že strýmingem byl částečně problém vyřešen.

Obchody s fyzickými nosiči – Jednou z posledních možností je tedy nákup fyzického nosiče. To je už ale dnes spíše historie a jestliže dříve byl takový obchod téměř na každém rohu, postupně jeden po druhém zmizely a narazit dnes na takový kamenný obchod je téměř nemožné. Určitou renesanci zažívá jen prodej vinylových gramofonových desek, ale opět je to záležitost pro opravdové fajnšmekry a největší fanoušky, kteří dokážou ocenit fyzický hudební nosič a jsou ochotni za ně zaplatit docela vysoké částky. Deska dnes stojí kolem 500 – 1000 Kč a speciální edice klidně i 2000 Kč. To rozhodně není málo. Je ale fakt, že je to srovnatelné s dobou socialismu, kdy deska stála kolem 60 – 120 Kč (pokud se dobře pamatuji). To bylo tehdy také hodně. Kdo by to ale dnes dával, když za 250 Kč měsíčně (či studenti za polovic) mohou mít k dispozici online celý hudební archiv? Asi opravdu jen ti, kdo se bojí, aby jim jejich hudbu online někde neodstranil, hudební fanatici či milovníci všeho, co si lze ohmatat. Třeba sběratelé merchů.

Nahrávání hudby – Zbývá snad ještě možnost nahrávání hudby, ta je však legální jen pro osobní nebo rodinnou potřebu. Zvuk přehrávaný on line si lze samozřejmě jednoduše i nahrát podobně, jako jsme kdysi nahrávali hudbu z rádia na kazety… Vypneme všechny systémové zvuky PC, spustíme na PC přehrávání hudby ze strýmovací platformy nebo internetového rádia a spolu s ním i nahrávání. Nahraný zvuk pak uložíme jako hudební soubor a je to. Je to totéž jako hudbu stahovat, jen to trvá tak dlouho, jak dlouho trvá přehrávání – tedy stejně jako kdysi nahrávání hudby z rádia na kazetu, ale bez ztráty kvality, protože jde o digitální proces. (Podobně „primitivně“ se např. postupovalo třeba i s CD, která byla chráněná proti kopírování). Je to sice pomalý, ale zato 100% efektivní a zaručený způsob, jak hudbu zdarma získat rak, že místo kopírování a stahování si je jednoduše nahrajeme.

Je třeba ale zvážit, zda se to i tak vyplatí a zda ji potřebujeme opravdu „vlastnit“. Je to asi dobré pro vybrané, nejlepší skladby, ale určitě ne pro vytváření nějakých rozsáhlých diskografií. Tedy asi v množství, které by se nám normálně vešlo na kazety… Je to i dobrá pojistka, protože ne vždy má člověk přístup on line a někdy se stane, že vaše oblíbené skladby zkrátka někdo z nějaké on line platformy odstraní a zmizí.