Kult mládí
(Ne) propojenost lidové hudby a moderní pop music
I když lidová hudba do populární hudby nejen neodmyslitelně patří, ale často na jejích základech vyrostla a mnoha zemích stále vyrůstá. Česká pop music je naopak výjimkou – u nás se moderní pop music od té lidové zcela oddělila a šla úplně samostatnou cestou vývoje, než jak to vidíme v drtivé většině zemí světa, kde je lidová hudba stále úzce spojená s moderní pop music. To může tak trochu evokovat otázku, zda moderní populární hudba u nás není už jen pro mladé? Jakou budoucnost má při trendu stárnutí populace kult mládí? A proč je pro většinu lidí u nás lidová hudba často spíše vedlejším, okrajovým či muzejním žánrem a do hlavního proudu vůbec neproniká ani ho neovlivňuje?
Lidové hvězdné duo Eva a Vašek bylo zajímavým, kritizovaným, ale i ojedinělým zjevem a téměř již kultovním příkladem byznysu pro starší a pokročilé. Mnoho lidí se jim posmívalo, ale je třeba uznat, že se jim i jako šikovným podnikatelům podařilo najít velké prázdné místo v poptávce po druhu hudby, která dodnes na českém trhu prakticky zcela chybí. Nabídka v domácí pop music (ve které jsou žánry lidovky a popu téměř striktně oddělené) je orientovaná vesměs výhradně na mladou a střední generaci a ti starší nemají co poslouchat – tedy pokud nechtějí poslouchat jen dechovku… A tady nemusíme chodit ani nikam daleko – nabízí se srovnání i s našimi sousedy – Polskem, Slovenskem, Německem nebo Rakouskem (ale i mnoha dalšími zeměmi), kde je naopak nabídka tohoto žánru moderního folklóru široká a nejen že by tam Eva a Vašek nebyli žádnou výjimkou a terčem posměchu, ale dost možná že by tam zapadli a nejspíše by si jich ani nevšiml.
Někteří u nás prosazují názor, že populární hudba je jen pro mladé. Tedy jen pro mladé zpěváky a pro mladé posluchače a ty starší tu nemají co dělat. A že by snad také anketa Český slavík měla být jen pro mladé, abychom poznali skutečnou kvalitu a zbavili se setrvačnosti. Každý rozumný člověk samozřejmě ví, že je to nesmysl – tato hudba je tu pro každého, kdo ji chce poslouchat i pro každého, kdo má co říci, bez ohledu na věk. Mají ale pravdu v tom, že do značné míry to tak u nás opravdu je a ti starší se o pop music příliš nezajímají, na rozdíl od některých jiných zemí na západě. U nás je věc nepředstavitelná, že by davy babiček a dědečků vyprodali velkou halu či sportovní arénu s hudbou, kterou poslouchají dokonce i mladší lidé. A pokud by se to stalo, hned by to noviny roznesly jako senzaci, která by byla terčem posměchu a hanlivých poznámek. V zahraničí ale věc ne až tak výjimečná a nikomu to nepřipadá jako něco divného nebo směšného. Naopak, staří se tam umí bavit i v důchodu a vedou mnohem aktivnější život, než u nás. Samozřejmě že také u nás se to stále zlepšuje, ovšem ne na poli populární hudby.
U nás naopak důchodem život často končí, nebo alespoň jeho lepší část. I když ani v hudbě samozřejmě ne vždy – jak dokazuje třeba ono tolik oblíbené duo Eva a Vašek, kteří údajně prodali tolik desek, za co by se nemusely stydět možná ani největší pop hvězdy rocku. Výjimka ovšem potvrzuje pravidlo, neboť se jim pouze podařilo na současné české pop scéně (orientované prakticky jen na mladou a střední generaci) vyplnit ono prázdné místo…
Kult mládí je v české pop music ale spíše obecným trendem. K tomu často přispívá i obecné přesvědčení, že kdo je starší, není perspektivní, nemá žádnou cenu. Je pak odstaven na vedlejší kolej (nejen ze zaměstnání, ale třeba i z rodiny – víme, že zatímco dříve byly vícegenerační rodiny běžné, dnes je trend právě opačný, k dělení generací a jejich samostatnosti), staří jsou u nás odkládáni jako přítěž a brzda rozvoje. A jak jinak, také veškerá kultura se orientuje téměř výhradně na výkon a na mladé. Ostatně vybudovali jsme si sociálně velmi silný stát a všichni povinně platíme vysoké důchodové pojištění, abychom se o své staré rodiče a potřebné lidi nemuseli starat my, jak to bylo běžné kdysi, ale aby to udělal stát. V důsledku toho se vícegenerační rodiny a společenství rozpadla a mladí dnes žijí životy oddělené od starých.
Významným faktorem je však stárnutí populace. Dnes sice ještě na hudební scéně platí spíše kult mládí, ale uvidíme, jaký tento proces bude mít vliv. Víme, že už za pár desítek let bude většina obyvatel Evropy a USA v důchodovém věku a mladých bude jen málo… Respektive většina jejích obyvatel budou migranti z východu a jihu. Je jasné, že i trh se bude muset z velké části také u nás začít orientovat jiným směrem. Tento trend dokonce už v některých západních zemích vidíme už dnes. Když se podíváme do francouzských, nizozemských či švédských hitparád, už dávno v nich nezní jen domácí hudba, ale i hity migrantů, skladby spíše orientální nebo s orientálním nádechem. Když to takto půjde dál, možná většina písní ve švédské hitparádě nejenže nebude švédská, ale ani z anglicky mluvících zemí. Zdá se vám to bizarní? Ano, ale je to tak.
Populární hudba má široký záběr, počítáme do ní žánry, které jsou více nebo méně komerční. Zatímco např. jazz nebo i country patří k těm méně komerčním (a tedy i menšinovým) žánrům, na druhém konci tu máme hlavní proud – ty komerčně neúspěšnější, tedy většinové žánry. V Americe tedy rhythm and blues, country-rock, pop-rock a post-pop, hip hop a různé směsi toho všeho. Zvláštní kategorií, avšak se stále významnějším postavením na trhu jsou dříve ještě undergroundové žánry, techno a elektronická hudba. Tyto, troufám si říct, stojí mimo jakékoli kategorie – umělecké i komerční. Myslím si, že je jen otázkou času, kdy nahradí klasikou populární hudbu z éry popu a rocku – nakonec už se to děje a vznikla z toho jakási nová post moderní pop music. Možná doba, kdy hudbu nebudeme dělit na komerční a nekomerční, na kvalitní a podbízivou, není zase tak daleko. Vnímání těchto hodnot se s postupující globalizací totiž stává stále více relativní – a irelevantní…