Nesmělý jazz

Polovina 20. let

Závan amerického jazzu do českých luhů a hájů

 

V polovině dvacátých let už zájem o nový styl začal výrazně sílit, posluchači si na novou americkou hudbu nejen začali pomaloučku zvykat, ale začali ji přímo vyžadovat, takže začal sílit i tlak na vedení rozhlasu. Ten byl nakonec donucen vyjít posluchačům vstříc a stále žádanější hudbu vysílat i do éteru.

Koncem roku 1924 se tak do vysílání rozhlasu poprvé dostává jazz v pravidelných živých vystoupeních tehdejších pokrokových zpěváků a hudebníků (K. Hašler, F. Cink, R.A. Dvorský a další). Nechybí ale třeba ani pravidelné živé vystupování zpěváků a komiků (V. Burian, V. Šindler, K. Hruška). O roku 1926 se začaly vysílat i živé přenosy z divadel a kaváren, přibyli další umělci a pořady a na podzim se začala v nočních pořadech vysílat i hudba z gramodesek. Hudební průmysl se začíná pomalu rozvíjet, k čemuž přispívá i rozšíření rozhlasového vysílání.

Také na gramodeskách se v hojnějších počtech začaly objevovat i česky zpívané synkopované skladby. Přispěl k tomu i fakt, že se začalo nahrávat již elektrickým způsobem, který umožnil znatelně kvalitnější záznam, bez charakteristického plechového zvuku, což byl velký pokrok – řekli bychom revoluce v nahrávání. Elektrické zesilovače a mikrofony dokázaly zachytit mnohem větší šířku frekvencí a nebýt praskajících a šumících nosičů, na kterých byly tyto nahrávky zaznamenány, měli bychom tu prakticky kvalitu záznamu, na kterou jsme zvyklí dnes. (Technici v zahraničních zvukových laboratořích nedlouho poté dokonce úspěšně provedli první stereo záznamy, avšak kvůli jejich nákladnosti se tato technika komerčně rozšířila až za dlouhých 30 let – v 60. letech).

Přesto však na rozdíl od přísně režírované rozhlasové produkce nemá většina těchto nahrávek příliš vysokou úroveň a s tehdy již pokročilou americkou hudbu se nedá srovnávat, protože také ona prošla v době elektrického nahrávání bouřlivým vývojem. Můžeme říci, že pokud jde o umělecké kvality, měli domácí hudebníci za těmi v zámoří tak pět let zpoždění. Ostatně to se udržovalo ještě dlouho po tom, i v dobách, kdy přišel na scénu swing, či později rock and roll nebo disco. Myšleno samozřejmě obecně, protože vždy existovaly výjimky (ne vše, co pochází ze zámoří je kvalitní a ne vše, co se produkovalo u nás bylo opožděné. Svoji roli tu samozřejmě hraje i jiný vkus a tradice). Pravdou ale je, že kvalitních zpěváků byl stále velký nedostatek a ještě většinou jen mužů (máme na mysli samozřejmě populární hudbu, neboť operní a operetní umělkyně v divadlech byly běžné). V Americe už tento problém v té době nebyl. U nás bylo například běžné, že i písně s textem pro ženy, zpívali muži… (což ale pochopitelně anglicky zpívající řešit nemuseli).

Většina zpěváků pop music se rekrutovala z operetních a operních scén, z herců, tanečníků a komiků, povolání pouze jako ‚zpěvák‘ vlastně ještě ani ve 20. letech stále neexistovalo a to dokonce ani v Americe. Zpěvák byl zkrátka většinou jen vokalistou, jakýmsi doplňkem kapely až do nástupu rock and rollu. Tedy s výjimkou největších hvězd, jejichž jména zastínila jména kapel, s kterými vystupovali. Pravidlo to ale rozhodně nebylo. Zábavná hudba se u nás dosud nezbavila ani určité pokleslosti, přesto však taková zábava nenáročnému publiku celkem vyhovovala. Pokud se týká textů, bylo budování republiky samozřejmě stále aktuálním tématem, stejně tak písně o armádě, vojácích, kanonýrech a legionářích.

Politická kritika však později dovolena nebyla, mladá republika byla sice demokratickým státem, ale více-méně střeženým zavedenou cenzurou. Výjimkou byl pouze Karel Hašler, kterého si pro jeho mimořádnou popularitu a vysoké postavení hudebního magnáta tehdejší vládní garnitura nedovolila omezovat (a také toho pořádně využíval). Později byli také ‚in‘ fešáci s autem nebo motorkami, které se začaly stále více objevovat na našich silnicích (ale i další dopravní prostředky) a panny coby vzorné ženušky a kuchařky… (většinou byly opěvovány dívky typu ‚krev a mlíko‘ – dnešní dívky by si většinou tedy rozhodně moc neškrtly).

Z první poloviny 20. let si připomeňme několik ukázek. Ty první patří jadrnému a naturalistickému projevu Karla Hašlera, další topornému a těžkopádnému projevu hlas pěvce Valentina Šindlera – nejproduktivnějšímu a nejuniverzálnějšímu zpěvákovi tohoto období, který, stejně jako mnozí jiní ve světě té doby, přešli od opery k populární hudbě. Přesto většina z nich se s americkým jazzem nijak neskamarádila. Žádné pokrokové české jazzové nahrávky z poloviny 20. let vám tehdy nabídnout nemohu – většina z nich totiž zaznívala pouze živých rozhlasových přenosech a nebyla zaznamenána na gramodesky.

Legendy

Karel Hašler (1879-1941)

Jméno, které je na rozdíl od mnoha ostatních známé dodnes. Skladatel, zpěvák, největší postava českého kabaretu, podnikatel, ředitel první zahraniční gramofonové firmy u nás (The Gramophone Co.) a v neposlední řadě velký vlastenec a kritik dobových poměrů. Hned po vyučení utekl v roce 1897 k ochotnickému divadlu a dostal se dokonce až do Národního divadla v Praze. Do širšího povědomí veřejnosti se dostal už v roce 1906, kdy vydal první díl svých Staropražských písniček. Oženil se se setrou Rudolfa Frimla a od roku 1908 vystupoval s vlastními písněmi v kabaretu U medvídků a na Perštýně. Od dva roky později pak vedl kabaret v Lucerně, vystupoval v karlínském Varieté a od roku 1915 byl šéfem kabaretu Rokoko, který byl i v šedesátých letech vedle Semaforu významným centrem. V té době se začal objevovat i ve filmu. Přestože patří ještě do starší generace, své první skladby sám nazpíval až v roce 1922. Již od roku 1924 měl vlastní pořady v rozhlase. Jeho skladby dosáhly velmi rychle obrovské popularity, záhy je nahrálo mnoho zpěváků a hrají se stále. Jeho rané nahrávky mají velmi jadrný až poněkud drsný a naturalistický výraz, později naopak tíhnou k šansonovému až zádumčivému stylu.
oficiální web K. H.

František Kreuzmann (1895-1960)

Herec, ale zároveň i jeden z nejaktivnějších zpěváků na deskách ve 20. letech. Svoji hereckou dráhu zahájil v roce 1913 a od roku 1926 se objevil ještě v němém filmu. První písně (většinou Hašlerovy skladby) nahrával již od roku 1923 – patřily tedy k prvním česky zpívaným deskách po válce. Do konce 20. let pak nahrál více než 200 písní různých autorů, včetně hitů z prvních amerických zvukových filmů. Na tu dobu měl docela normální, přirozený a nenásilný projev, takže jeho nahrávky se dají bez újmy slyšet i dnes. Po roce 1933 již žádné desky nenahrával, pouze hrál v divadle. Od roku 1940 až do své smrti byl členem pražského Národního divadla.

Vlasta Burian (1891-1962)

Bezkonkurenčně nejoblíbenější český komik třicátých let, herec, zpěvák a všestranný umělec, který si vysloužil přezdívku ‚král komiků‘. Osobnost bezpochyby dodnes populární. Vystupovat začal v různých vedlejších rolích ještě koncem prvního desetiletí (v divadlech a kabaretech Na Vinohradech, ve Švandově divadle, u Zieglerové v Libni, v Červené sedmě, ale i u Hašlera v Rokoku či na Perštýně U Deutschů). Brzy se stal miláčkem tamního publika, ale i rivalem F. Futuristy. Během války desertoval z armády a byl nějaký čas ve vězení. Po vzniku republiky nadále vystupoval jako kabaretní umělec a jeho popularita také díky prvním rolím ve filmu a prvními nahrávkami na gramodeskách (obojí 1923) rychle rostla. V témže roce se stal šéfem Rokoka a o dva roky později si dokonce založil vlastní divadlo, které provozoval až do téměř do konce války, kdy nacisté zavřeli všechna divadla. Po válce však šel jeho umělecký i osobní život rychle s kopce. Ve vykonstruovaném procesu a obvinění z kolaborace byl v roce 1947 komunisty odsouzen a vězněn. Po propuštění v roce 1950 mu však byl zabaven veškerý majetek a následujících pět let nesměl vystupovat. Pak se objevil již jen v několika vedlejších rolích. Skonal s podlomeným zdravím začátkem šedesátých let. Jeho umělecká výjimečnost i jeho hvězdná vrtošivost způsobily, že ho řada kolegů neměla zrovna v lásce a jeho úspěch mu docela záviděli, Voskovec s Weirchem mu ale naopak přáli a velmi si ho oblíbili. V posledních letech mu vyšlo hned i několik CD s jeho hudebními nahrávkami.
fan web V. B. | fan web 2 V. B.

Karel Hruška (1891-1966)

Původně operní pěvec Národního divadla ve kterém začínal v roce 1919, později na přelomu 20/30. let jeden z našich nejoblíbenějších a nejaktivnějších zpěváků lidovějšího typu, který bavil spíše méně náročné publikum. Velice populární byly od roku 1928 i jeho vlastní pořady v tehdejším rozhlase, ve kterém poprvé vystoupil již v roce 1925. V roce 1928 zároveň pořídil i první snímky na desky. I když díky rozhlasu získal rychle obrovskou popularitu, jeho nahrávky mají (z dnešního hlediska) celkem nevalnou úroveň. Nahrával sice až do roku 1943, ovšem jeho nesmírná popularita přešla poměrně rychle, tak jako začala.

Jára Kohout (1904-1994)

Známý především jako komik a zpěvák, výrazná a univerzální osobnost v českém zábavním průmyslu. Populární zejména ve 30. letech u lidového, méně náročného publika. V ochotnickém divadle vystupoval už jako děcko, v roce 1921 zakládá spolu z dalšími výraznými osobnostmi 30. let studentský kabaret. Poté vystupoval po dalších kabaretech, mj. i u K. Hašlera. Již tehdy byl jeho častým kolegou F. Futurista, ale oba dva byli ve stínu V. Buriana, který byl bezkonkurenčně největším miláčkem. Ve 30. letech vystupoval v různých divadlech a před válkou, kdy jeho popularita kulminovala, byl i úspěšným podnikatelem. Po odchodu V+W do emigrace převzal jejich Osvobozené divadlo a podporoval Werichovu matku. Když v roce 1944 nacisté zavřeli i jeho divadlo, zpíval ještě na zájezdech s E. Fialou, ale desky už nevydával. Před emigrací osm měsíců po komunistickém převratu stačil ještě uvést svoji hru v Tylově divadle. Během emigrace vystupoval v rozhlase Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, hrál v mnoha amerických filmech i reklamách. Po revoluci 1989 znovu vystupoval i u nás a objevil se v několika filmech a v české televizi a na stará kolena se ještě znovu i oženil.

Ztracenkáři (Mottlova parta)

Nejvýznamnější český trampský soubor raného období, který založil průkopník trampské písně Jarka Mottl. Řada jeho písní se hraje dodnes. Své první skladby napsal již v roce 1919. Prosazovali se ji od pol. 20. let, v roce 1927 vystupovali ve Švandově divadle. Jejich popularita vyvrcholila poč. 30. let, kdy u nás obliba trampských písní a životního stylu dosahovala obrovských a masových rozměrů. První desky vydali v roce 1929 a tehdy začali i vystupovat v Osvobozeném divadle. Zpívali až do začátku 40. let.

další zpěváci např.:

Jarka Budil, Jiří Voldán, Olga Scheinpflugová, Ferenc Futurista, Manja Hanková, František Renet, Jan Zlonický, Slávka Grohmannová, Tessa Lorelli, Vladimír Konůpka, Vladimír Klemens, František Vlka, Meda Valentová, Darlington Club, Alena Frimlová, Anna Gromwellová-Muffová, Anny Ondráková, Rudolf Lampa, Anna Gromwelová, Jaroslav Zlonický, Vladimír Klemens, Jaroslav Gradwohl, Vladimír Konůpka, Jan Malík, Frici Harová, Jarmila Novotná, Jan Fifka, Lev Uhlíř, Jaroslav Gleich, Tonek Š. Semtenský, Miroslav Jeník, Vladimír Tomš, Jiří Sedláček, Slávka Tauberová, New Revellers, Marica Zlataljeva, František Renet, Ferry Kovařík, Jindřich Vacín, Naďa Kejřová, Jožka Wennerová, Slávka Procházková, Ella Rixová, Sláva Grossman, Richard Kubla, Jan Purkrábek, Slávka Grohmanová, František Žďárský, Bořek Rujan, Valja Petrová, Nora Stallich, Ludvík Schmidt, Karel Vohnický, Štraubova parta, Rudolf Vašata, Osadníci, Jiří Skála, Tesko, Zdar trojku, Aloha, Banjo, Staří kamarádi, Ruda Jílovský