Sladké synkopy

Operetní šlágry a sladké synkopy

Éra prudkého rozvoje ve 30. letech

 

Začátkem 30. let česká populární hudba udělala ohromný pokrok ve svém rozvoji, který se rozběhl naplno hned po odeznění prvních let velké hospodářské krize, která nemohla nepatřit k dalším hlavním námětům textů písní – především v podání potulných pouličních zpěváků a harmonikářů. Zatímco v Americe již vládl swing, domácí tradice vycházela spíše z operetního zpěvu.

Rozvíjet se samozřejmě začala rychle nejen hudba, třicátá léta znamenají prudký vzestup celé kultury a hospodářství, který byl touto krizí přerušen. Po jejím odeznění bylo české hospodářství na vzestupu, rádia a gramofony se staly běžnou výbavou každé lépe situované domácnosti… Americký jazz se u nás po roce 1930 rozpustil v předswingové sladké šlágry operetního typu a od konce 30. let z toho byl ten pravý swing a jeho vrcholné období.

Vývoj šel tak rychle, že se brzy i česká pop music vypracovala až na úroveň nejvyspělejších zemí Evropy. Zvukový film se stal běžnou záležitostí a filmové ateliery chrlily doslova jeden film za druhým, podobně jako nahrávací společnosti gramodesky (na rozdíl třeba od Slovenska, které bylo stále zaostalé a zábavní průmysl zde prakticky dosud neexistoval).

Z hudební produkce i u nás postupně zmizely křečovité, těžkopádné a obhroublé formy, uvolnila se a začala se kultivovat. Konečně začaly vznikat krásné melodie (většinou v rytmu valčíků a tanga) podkreslené lahodným souzvukem synkopických orchestrů a objevili se hudebníci, kteří byli schopní srovnat krok se světovou konkurencí (Bajo trio, Melody Boys). Byla to doba postupného velkého hudebního rozkvětu, ale české scéna si uchovávala svůj klasický poklidný charakter, navazující spíše na operetní a komický styl, než americké jazzové a swingové prvky.

Dlužno dodat, že výrazně ovlivněná byla také německým vkusem, neboť před válkou celou třetinu obyvatel České republiky tvořili Němci a němčina byla druhým nejčastějším jazykem, jakým zpívali i tehdejší čeští zpěváci – nikoliv angličtina tak, jako je tomu dnes, kdy někteří zpívají anglicky, i když jsou jejich nahrávky určeny třeba jen pro domácí obecenstvo. (Těžko říci proč, ale je to určitě škoda. Na druhou stranu, současná moderní angličtina je velmi ležérní a tvárná a lze za ní dobře schovat případné nedostatky, které by v jiných jazycích a zejména v češtině byly hned znát).

Opět si můžete poslechnout ukázky z původních šelakových gramodesek. Nemůže chybět něžný a podmanivý zpěv Tino Muffa, excelentní kousky orch. F. A. Tichého, největší miláček žen Jára Pospíšil či nejslavnější trampská skupina tohoto období – Ztracenkáři. Přidali jsme i Růžové psaníčko v laškovném podání „anděla s ďáblíkem v těle“, populární herečky evropského formátu Anny Ondrákové (viz fotoportrét výše):

Legendy

Jindra Láznička (1901-1970)

Operetní i populární zpěvák a herec. Jako ochotník začal vystupovat v roce 1919, v letech 1921-23 působil v operním sboru v Č. Budějovicích a poté ve Smíchovské Aréně a dalších operetních a divadelních revuích, často po boku F. Futuristy a J. Kohouta. První nahrávky pořídil v letech 1929-32 a v nahrávání pak pokračoval až v roce 1938 a začal hrát i ve filmu. Celkem nahrál na 200 skladeb. Jeho nejznámější období spadá do let angažmá v divadle O. Nového, kde působil v letech 1935-45. Pak přesunul své aktivity na Slovensko.

E.F.Burian (1904-1959)

Jeden z mála zástupců českých jazzových hudebníků a asi nejvýznamnější jazzová legenda 30. let. Vzhledem k tomu, že byl už od roku 1023 aktivním komunistou, přežil i změnu režimu v roce 1948 a jako jazzový hudebník působil i v 50. letech. V roce 1954 byl jmenován národním umělcem.

Bajo trio

Především ve 30. letech velmi úspěšné dívčí vokální trio (Božena a Anna Schlesingerovy a Jožka Srbová), nahrály asi 100 písní, jejich největším hitem byla skladba Houpy Hou z roku 1935. Poslední nahrávku trio pořídilo v roce 1947, ale vystupovalo až do konce 50. let, kdy štafetu převzala nová generace zpěváků.

Jára Pospíšil (1905-1979)

Operetní zpěvák, ale především naše vůbec největší hvězda pop-music první pol. 30. let. Zároveň mezi prvorepublikovými zpěváky i rekordmanem co do počtu nahraných písní, kterých bylo přes 1200. Zpívat začal už v roce 1921 ve sboru a hrál i v ochotnickém divadle. Poté, ještě během studia na konzervatoři vystupoval v roce 1928 v českém rozhlase, často s kvartetem „New Revelers“. Rok poté nahrál také první gramodesky a v roce 1931 byl angažován divadla v Olomouci, kde odstartoval svoji hvězdou kariéru. V roce 1933 se vrátil do Prahy, působil v Osvobozeném divadle, ve Velké operetě, vystupoval s Českou filharmonií. Rychle se stal doslova idolem žen a po ústupu popularity s nástupem swingu se dál věnoval operetě až do důchodu. Nedávno mu vyšla i dvě CD, avšak – ač je to s velký podivem – ani jedno s jeho původními verzemi hitů ze 30. let.

Tino Muff (1904-1974)

Vlastním jménem Antonín Mach, vedle Járy Pospíšila jedna z největších hvězd české pop-music 30. let a vedle J. Pospíšila a O. Kováře zároveň nejaktivnější, i když jeho jméno dnes asi moc neřekne ani mnohým fandům této hudební éry. Začínal v roce 1927 v kabaretu Varieté u Karla Hašlera. První nahrávky pořídil v roce 1930 a celkem nazpíval v krátké době neuvěřitelných asi 1000 písní, měl mnoho hitů (Cikánka, Je jednou je nám dvacet let, Ta naše kolej, Mercedes). Měl velmi podmanivý, upřímný projev, dívky a dámy jej doslova zbožňovaly. Své poslední gramodesky nahrál příchodem nové generace swingařů koncem 30. let, ovšem vystupoval až do 60. let.

Oldřich Nový (1899-1983)

Oldřicha nového drtivá většina z nás pamatuje především z filmů ze 30. a 40. let, málokdo však tuší, že byl velkou hvězdou už od konce 20. let. Začínal ještě za první světové války během učňovských let v kabaretu Řemeslnická beseda v Karlově ul. v Praze. Od roku 1917 pak zpíval šanson spolu se S. Rašilovem v šantánu U Bílé labutě. V revolučních dnech roku 1918 byl krátce angažován v Ostravské operetě, poté zakotvil již v Národním divadle v Brně, kde byl velkou hvězdou tamější operety. Tam také v letech 1929-31 pořídil své první nahrávky, zpívané tehdy ještě operetním stylem. Koncem 20. let hostoval často i v Praze, kde od roku 1934 zůstal. Ale to již začíná jeho nejslavnější období, které dobře známe. Připomeňme si alespoň některé šlágry tohoto tak oblíbeného herce, zpěváka, elegána a milovníka – Jen pro ten dnešní den, Oči tmavohnědé, Dívka v modrém… Vyšla mu také tři CD s jeho původními i prvními nahrávkami a dříve i LP deska.

Rudolf Antonín Dvorský (1899-1966)

Jeden z našich vůbec nejúspěšnějších a nejaktivnějších zpěváků, skladatelů a hudebníků 30. a 40 let. Zpívat začal záhy po revoluci v roce 1918, první klavírní skladby nahrál v roce 1923, jako jedny z prvních českých nahrávek na gramodeskách. V roce 1925-29 vedl s F. Cinkem skupinu Melody Makers, v roce 1929 založil vlastní skupinu Melody Boys s níž nahrál do roku 1945 na 1 000 písní. Svým uhlazeným projevem a vytříbeným stylem prezentoval nejrůznější hudební žánry jazz, swing i lidovku. Největší obliby dosáhl v letech 1938-44, po válce byl komunistickým režimem pronásledován a vězněn.

Fanda Mrázek (1903-1970)

Zpěvák, herec a svérázný komik, který příležitostně vystupoval jako bavič již v roce 1926 v kabaretu U Bártů, kde si ho všiml Josef Waltner. Ten ho angažoval do svého podniku Babylon. Až do roku 1936, než trvale zakotvil v Tylově divadle, často měnil svá působiště (např. Aréna, Rokoko, Varieté). První nahrávky na gramodesky pořídil v letech 1929-31. Jedním z jeho největších hitů je My Golden Baby s Manjou Hankovou. Po válce často vystupoval i v rozhlase a ve filmu (např. ve Švejkovi). Poslední deska mu vyšla v roce 1956.

Oldřich Kovář (1907-1967)

Operní a operetní zpěvák, který se však stal i jedním z nejoblíbenějších a nejuniverzálnějších hvězd na nebi populáru. Do jeho repertoáru patřily i skladby lidového a trampského charakteru. Zároveň byl – pokud se týká nahrávání desek – vedle J. Pospíšila a T. Muffa i nejproduktivnějším zpěvákem. Veřejně začal příležitostně vystupovat už v roce 1926, od roku 1930 pak pravidelně ve sboru Švandova divadla. Rok na to už pořídil i své první nahrávky pod pseudonymem a s trampskými soubory. V roce 1932 už nahrával i sólově a občas i pod svým vl. jménem. Jeho prvním velkým hitem byla v roce 1935 Houpy-hou s Bajo triem. Od roku 1935 kdy uzavřel exklusivní smlouvu s Ultraphonem a v roce 1936, kdy byl angažován do praž. divadla v Nuslích, ze sebe již doslova chrlil jednu píseň za druhou a v krátké době nahrál přes 1000 písní (!). Z velké části se jednalo o lidové písně a nahrávky, které nazpíval jako člen Ultraphon dua. V době své největší obliby se svým jazzově-operetním stylem tak na pomyslný trůn postupně zasedl mezi kralujícího J. Pospíšila a T. Muffa. Ve vystupování a nahrávání pokračoval i za komunistů, kdy do jeho repertoáru přibyly i politicky angažované skladby. Radioservis mu před lety vydal i CD.

další zpěváci např.:

Settleři, Jiří Voskovec, Jan Werich, Zlatá hvězda, Ultraphon Duo, František Blahník, FAT, Baja Weissová, Nina Ninon, Slávka Procházková, Eva Prchlíková, Kamila Strnadová, Věra Stránská, Božena Portová, Ingriš Babies, Václav Irmanov, Kamila Strnadová, Jan Měchuta Kamenický, Lišáci, Věra Stránská, Jiří Sedláček, Ruda Jurist, Mája Kohoutová, Ljuba Hermannová, Frici Jarková, New Revelers, Vašek Zeman, Hana Vítová, Dickey Club trio, Setleři, Jaroslav Gleich, E.F. Burian, Terka Prošingerová, Franta Poupě, Ludvík Schmidt, Fanda Mrázek, Slávka Tauberová, Hilda Ledererová, Camp Boys, Song Club, Milada Pištová, Olga Rubinová, Mary Grossová, Marie Burešová, Helena Honzíková, Kocourkovští učitelé, Jožina Srbová, Anita a Bobina Schlesingerová, Antonín Holzinger, Ferry Svoboda, Franta Hurych, Karel Leiss, Melody Babies, Milada Pilátová, Karen Ostrá, Olga Orlová, Božena Portová, Marie Norrová, Lištičky, Oldřich Horský, Jindřich Juška, Jaroslav Mestek, Lev Řezníček, František Vlk, Vladimír Klemens, Vašek Zeman, Alois Remeš, Rudolf Kresinger, Kamila Strnadová, Berta Stýblová, Marie Burešová, Jindřich Loukota, Allo trio, Karel Hloušek, Jindřich Mlejnek, Bedřich Slavík, František Blahník, Eda Gratz, R.L. Vašata, Vašek Konvička, Luděk Trevor, Illona Laszlöffy, Alva Schwanková, Argo Lášková, Fanny Koudelková, Žužla Portová, Marlis Ginalská, Jan Pelka, Josef Mužík, Jarča Radimcová, Mlejnek a Severin, Karel Prachař, Boža Černý, Zdeněk Fiala, Emil Martínek, Bohumil Dudař